Resortní bezpečnostní cíle jako součást Akreditačních standardů SAK pro nemocnice

13.05.2013

 Samostatnou kapitolou nových Akreditačních standardů pro nemocnice jsou Resortní bezpečnostní cíle Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ). Spojená akreditační komise, o. p. s. (SAK) již od vyhlášení bezpečnostních cílů posuzuje při akreditačních šetřeních jejich zavedení – dosud však jen v rámci zavedeného systému kvality a bezpečí.

Od ledna příštího roku je sedm resortních bezpečnostních cílů vyhlášených MZ posuzováno jako samostatné standardy. Tento krok pokládá SAK za logický a správný – bezpečnostní cíle pokrývají oblasti, ve kterých je průkazně riziko při poskytování zdravotních služeb nejvyšší – ostatně i z tohoto důvodu velká většina nemocnic a léčeben v ČR již záhy po vyhlášení zavedla procesy k naplnění jednotlivých cílů.
Resortní bezpečnostní cíle ( a akreditační standardy z nich odvozené) pokrývají následující oblasti:

1. Bezpečná identifikace pacientů

K naplnění tohoto cíle je nutné v zařízení standardizovat proces identifikace pacientů tak, že se stanoví minimálně dva identifikátory (obvykle jméno a datum narození), podle nichž se pak vždy při podávání léčiv, odběru biologických vzorků, provádění výkonů apod. pacient identifikuje, a to buď dotazem, nebo (pokud nespolupracuje, je pod vlivem medikace, jedná se o dítě apod.) ověřením z identifikačního náramku či fotografie, nebo dle přímého předání pacienta mezi dvěma pracovníky. Není tedy zavedení identifikačních náramků podmínkou naplnění tohoto standardu, protože řádná identifikace musí proběhnout i na ambulantních pracovištích, či u pacientů, u nichž náramek použít nelze. Podobně jako v řadě jiných případů standard stanoví cíl, jehož lze dosáhnout několika způsoby.

2. Bezpečná medikace

Tento cíl se věnuje skladování léčiv s vysokou mírou rizika a nakládání s nimi. Uvádí sice výčet minimálního spektra rizikových léčiv (koncentrované elektrolyty, inzulíny a neředěný heparin – což jsou dle dat WHO léčiva, která vedou nejčastěji k poškození pacienta při záměně za léčiva jiná), ale dává nemocnici možnost seznam doplnit. Léčiva označená jako riziková by měla být skladována jen tam, kde je pro to klinické zdůvodnění (tedy na pracovištích, kde se podávají), a to bezpečným způsobem – obvykle odděleně od jiných, aby nedošlo k záměně.

3. Prevence záměny pacienta, výkonu a strany při intervenčních výkonech

K naplnění cíle nemocnice zavede standardní způsob označování místa výkonu tam, kde je riziko záměny strany či struktury (např. etáže u neurochirurgických výkonů), současně zavede tzv. předoperační bezpečnostní proceduru – tedy proces, který bezprostředně před výkonem ověří, že se jedná o správného pacienta, správný výkon a místo výkonu, že je k dispozici všechno potřebné vybavení (např. správné implantáty) a správná dokumentace.

4. Prevence pádů pacientů

Pády pacientů (zejména seniorů) jsou jednou z nejčastějších příčin vážných až fatálních poranění komplikujících hospitalizaci. Tento cíl vyžaduje, aby u všech pacientů bylo stanoveno riziko pádu při přijetí a pak opakovaně během pobytu a v případě, že je riziko přítomno, aby se zavedla stanovená preventivní opatření. Současně je nutné průběžně data o rizicích pádů či o jejich výskytu analyzovat a přiměřeně reagovat například úpravou míst, kde k pádům dochází nejčastěji.

5. Hygiena rukou

Tento cíl vychází z mezinárodních doporučení k hygieně rukou (WHO, CDC, ECDC) i z resortních doporučení MZ ČR a vyžaduje zavedení standardizovaných postupů při mytí a dezinfekci rukou, pravidelné školení všech pracovníků a prověření jejich znalostí i průběžné kontroly řádných postupů při hygieně rukou (stěry, pozorování).

6. Bezpečná komunikace

Naplněním tohoto cíle nemocnice předchází poškození pacienta v důsledku špatné interpretace telefonické (ústní) ordinace či telefonicky (ústně) sdělovaného výsledku laboratorního vyšetření. Cíl vyžaduje standardizaci obsahu telefonického (ústního) sdělení – plná identifikace pacienta, úplné ordinace – a k zvýšení bezpečí i to, aby osoba, která sdělení přijímá, toto zaznamenala a zpětně ordinujícímu či hlásícímu svůj záznam přečetla (nikoli pouze opakovala).

7. Bezpečné předávání pacientů

S ohledem na rizika, k nimž dochází při předání pacientů např. z operačních sálů či z JIP na standardní oddělení apod., nemocnice stanoví, jakou kvalifikaci musí mít pracovník, který pacienta z příslušného pracoviště předává či na ně přijímá, a současně stanoví způsob, jakým se předání dokumentuje.