Jak v nemocnici nepřijít k úrazu

29.05.2013

 Málokde se za chyby platí tak draze jako v nemocnici. Během chvilky může jít pacientovi o život. Ať kvůli chybně podaným lékům, nebo kvůli zbytečnému pádu z postele. Jak podobným rizikům předcházet?

Většina velkých problémů vzniká řetězením drobných pochybení, říká doktor Jiří Běhounek, hejtman Kraje Vysočina, který se chystá začátkem června vyhlásit již šestý ročník celostátní soutěže „Bezpečná nemocnice“. Jejím cílem je nacházet nové metody ochrany pacientů před možnými nemocničními riziky. Vloni v soutěži zvítězila pražská Nemocnice Na Homolce s projektem zaměřeným na práci klinických farmaceutů. Jejich úkolem je sledovat rizika související s podáváním léků a upozorňovat na ně. Léky však zdaleka nejsou jediným nebezpečím.
Léky mohou pomáhat i škodit Před devíti lety se v pražské Nemocnici Na Homolce rozhodli získat mezinárodní certifikát bezpečné nemocnice JCI (Joint Commission International), který udílí celosvětově působící organizace se sídlem v Chicagu. Jako uchazeči o tento titul měli mimo jiné dokumentovat činnost klinických farmaceutů, jenže nikdo takový tehdy v našich nemocnicích nepracoval.
Přesto se ve zdejším zařízení podařilo nejen oddělení klinické farmacie založit, ale také získat akreditaci. I když začátky nebyly vůbec snadné. „Někteří lékaři to považovali spíše za byrokratický krok a měli obavy z toho, že budeme chtít zasahovat do jejich kompetencí,“ říká vedoucí oddělení doktorka Milada Halačová. „Sestry zase spíš vyčkávaly, co jim tahle nová věc přinese.“
Úspěch práce klinického farmaceuta přitom do značné míry závisí na dobré spolupráci s lékaři a zdravotními sestrami. Po dvou letech existence tohoto oddělení naštěstí o jeho účelnosti většina zdejších zaměstnanců už nepochybuje. Především proto, že se v běžné praxi přesvědčili o tom, že klinický farmaceut dokáže nejen ochránit nemocného před mnohými riziky, ale také snížit zbytečné náklady.
Někdy se chybnou medikaci, která by mohla zkomplikovat léčbu, podaří odhalit už při příjmu. Tak jako onehdy u pacienta, kterému dva specialisté z terénu předepsali dva různé léky se stejnou účinnou látkou.
Problémy s medikamenty mohou ale nastat i během pobytu v nemocnici. „Pacient, který k nám přichází k plánovanému operačnímu výkonu, užívá v průměru 6 až 8 léků a při pooperační léčbě, kdy dostává například přípravky k řešení pooperačních stavů nebo k léčbě bolesti, se jejich počet může zvýšit až na 15 až 20,“ říká doktorka Halačová. „Stoprocentně bezpečné léčivo neexistuje, i relativně bezpečný přípravek může u vnímavého člověka vyvolat nežádoucí účinky,“ dodává.
Nedávno tu například řešili případ pacienta, kterému se po plánované operaci výdutě břišní aorty zhoršily výsledky jaterních testů. Nakonec se ukázalo, že zmíněnou pooperační komplikaci měl na svědomí „obyčejný“ lék na zklidnění, který nemocný po zákroku dostával. Také na podobné záludnosti může totiž klinický farmaceut upozornit. V současnosti jich na Homolce pracuje pět, každý má na starost určité lůžkové oddělení a sleduje dokumentaci nemocného od jeho nástupu do nemocnice až po ukončení hospitalizace. Což v praxi znamená, že si každý den projde jeho spis, a pokud zjistí nějakou nesrovnalost, poznamená do něj své doporučení ohledně medikace. Díky zdejšímu systému elektronické dokumentace a evidence pak lékaři stačí pouze jedno kliknutí k tomu, aby se o tomto doporučení dozvěděl a mohl začít situaci řešit.
Udělat si doma pořádek Zvyšovat kvalitu a bezpečí zdravotní péče se u nás dlouhodobě snaží řada zdravotnických zařízení, oddělení klinické farmacie jsou v nich však zatím jen ojedinělou záležitostí. Čtyři nemocnice už získaly mezinárodní certifikát JCI a asi sedmdesát zdravotnických zařízení má akreditaci české Spojené akreditační komise.
„Zažádat o akreditaci znamená udělat si doma pořádek,“ říká magistra Dana Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jejíž zařízení právě prochází přípravnou fází. „ Zní to jednoduše, ale jednoduché to rozhodně není – a také to není úplně zadarmo,“ dodává. Přesto věří, že v dlouhodobém horizontu se náklady navíc bohatě vrátí.
Každé zařízení, které chce získat certifikát, musí prokázat, že dbá nejen na správné dodržování všech právních a bezpečnostních norem, ale že má v pořádku i technické zázemí. Chybět nesmí ani podrobná dokumentace o tom, co všechno se děje s pacientem od chvíle, kdy vkročí do nemocnice, až po okamžik, kdy ji opouští.
Uchazeči musejí akreditační komisi rovněž přesvědčit o tom, že u nich dobře funguje identifikační systém, který dokáže včas signalizovat, že se v nemocnice děje něco nepatřičného. Součástí dokumentace jsou například i statistiky o výskytu infekcí u pooperačních ran nebo počtu pádů hospitalizovaných pacientů.
Akreditaci nemocnice získává vždy na tři roky, po uplynutí této doby ji musí před komisí znovu obhajovat. Což rozhodně není samoúčelné – už proto, že se ve zmíněném období může leccos změnit nejen v samotném zdravotnickém zařízení, ale i v legislativě.
Také ve Všeobecné fakultní nemocnici bývá ostatně zvykem ověřovat znalosti personálu. „S praxí sice lékaři získávají řadu zkušeností a jsou schopni možné komplikace lépe předvídat, na druhé straně se však pro ně některé činnosti mohou stát rutinní nebo s nimi méně často přicházejí do styku,“ uvádí Dana Jurásková. Jednou za dva roky zde proto organizují například školení v tzv. kardiopulmonální resuscitaci (život zachraňujících úkonech), pravidelně pořádají také nácvik správné hygieny.
Podle slov ředitelky je například správné mytí rukou malým uměním, obzvláště pak třeba na chirurgickém oddělení, kde zdravotníci pracují takzvanými invazivními metodami, tedy s otevřeným organismem člověka.

Mikroorganismy, s kterými přijde lékař při ošetřování pacientů do styku, se totiž mohou usadit i v papilárních rýhách na rukou, v okolí nehtů anebo v záhybech kloubů. A pokud je účinně a včas neodstraníme, můžeme ohrozit nejen zdraví dalšího pacienta, ale i svoje vlastní. Také v Nemocnici Na Homolce pořádali před časem akci Fantomas, při níž zjišťovali, jak vypadají pod mikroskopem nedbale umyté ruce zdravotníků. A nestačili se divit, kolik bakterií na nich sídlí.
Obvazy pod postelí Po operaci chce samozřejmě pacient co nejrychleji domů. Infekce spojená se zdravotní péčí může zdravotní stav velmi zkomplikovat, prodloužit dobu pobytu v nemocnici a také velmi prodražit léčbu. „Je dokázáno, že nejrizikovější z pohledu možného přenosu infekce jsou ruce personálu,“ konstatuje magistra Barbora Vaculíková, vedoucí Oddělení řízení kvality Nemocnice Na Homolce. „Prevence je účinná a mnohem levnější než léčba,“ dodává.
Proto zde už několik let pracuje vyškolený tým lékařů a sester, jehož hlavní náplní je právě prevence a zvládání infekcí spojených se zdravotní péčí. Nedávno se zmíněná nemocnice stala také součástí Národního referenčního centra pro prevenci a kontrolu infekcí, jehož cílem je dohlížet na tuto problematiku na národní úrovni.
Ale ne v každém zdravotnickém zařízení právě na tyto věci obzvlášť myslí. Nedávno si například pacientka, která se léčila ve velké pražské nemocnici, povšimla zakrvácených obvazů, které po úklidu zůstaly pod její postelí. „Uklízečky u nás berou pár korun, co byste po nich chtěla!“ odpověděla jí tehdy rázně sestřička na oddělení, kterou na nepořádek upozornila.
Jenže právě podobné „maličkosti“ mohou pacientovi léčbu pořádně zkomplikovat. A podobných rizik, na něž tu může narazit, je víc. „Nejčastější mimořádnou událostí, která se může stát v jakékoliv nemocnici, jsou pády pacientů,“ říká magistra Dana Jurásková, která se před deseti lety této problematice věnovala ve své disertační práci. Sledovala jejich výskyt v klinické praxi a jako první u nás zavedla i šetření příčin těchto pádů. Teď v této práci pokračuje její náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání a kvalitu Dita Svobodová. Ovšem nejen pády, ale i proleženiny mohou ohrožovat pacienty, zejména ty, kteří tráví na nemocničním lůžku delší dobu.
Naštěstí se jim dá celkem dobře předcházet především polohováním nemocného na lůžku, správnou výživou a dostatečnou hygienou. Velkým nepřítelem úspěšné nemocniční léčby jsou také nesprávné nebo neúplné informace.
„Zejména starší lidé nejsou leckdy schopni nám říct aktuální dávky léků, které užívají, nebo si vzpomenout na některá prodělaná onemocnění,“ uvede příklad Dana Jurásková. „A to už nemluvím o lidech, které do nemocnice přivezou z ulice, kde se jim stal úraz, a my o nich mnohdy vůbec nic nevíme.“
Podle jejího názoru je velká škoda, že se upustilo od plošného zavedení elektronických zdravotních knížek, které by byly v podobných situacích pro lékaře velkými pomocníky. Snad největší obavy však nemocní mívají z toho, že si je doktor splete s někým jiným nebo při zákroku zamění nemocný orgán za zdravý. Historka o operatérovi, který svému pacientovi odoperoval jinou ledvinu, než měl, dodnes koluje po nemocnicích, přestože se stala už před více než deseti lety.
Osudové záměny pacientů S tím, jaké následky může vyvolat nesprávně podaný lék a nakolik může reputaci zdravotníků poškodit záměna pacientů, má osobní zkušenost také hejtman Kraje Vysočina doktor Jiří Běhounek. „Před sedmi roky byl právě náš kraj středem pozornosti v souvislosti s dvěma kauzami,“ přiznává.
Šlo o případ takzvaného heparinového vraha v nemocnici v Havlíčkově Brodě a o záměnu novorozenců v třebíčské porodnici. Nesprávně podaný lék připravil o život sedm lidí a pachatel, který byl zaměstnancem nemocnice, byl odsouzen na doživotí.
Kauza děvčat, k jejichž výměně došlo po porodu, není doposud ještě zcela vyřešena. Zdánlivě šlo v obou případech o pochybení jednotlivce, ale pan hejtman je trochu jiného názoru. „V havlíčkobrodské nemocnici bylo určitě možné odhalit zvýšenou spotřebu heparinu, pokud by lépe fungovala kontrola,“ nešetří Jiří Běhounek kritikou. Také v třebíčské nemocnici podle jeho slov není jediným viníkem sestřička, která za záměnu bezprostředně mohla. „Nesrovnalostí v papírech si mohli všimnout i další členové ošetřovatelského personálu,“ říká doktor Běhounek.
Na konferenci, kterou tehdy svolal krajský odbor zdravotnictví, se k celé věci postavili velmi originálně. Rozhodli se totiž přispět ke zlepšení situace nejen na Vysočině, ale i v celé republice. Od zmíněných událostí proto hejtman zdejšího kraje každoročně vyhlašuje celostátní soutěž Bezpečná nemocnice, na kterou navazuje vždy celostátní konference Dny bezpečí.
Do pátého ročníku, v němž zvítězila pražská Nemocnice Na Homolce, se přihlásilo 16 soutěžících. Na druhémmístě se umístili zdravotníci z pražského IKEM s projektem elektronického zajištění bezpečnosti pacienta. Porota rovněž ocenila projekty Nemocnice Jihlava a Nemocnice Pelhřimov, tedy z kraje, kde ke zmíněným událostem před sedmi lety došlo. O tom, že na bezpečí svých pacientů na Vysočině víc myslí, svědčí i to, že všech pět nemocnic ze zdejšího kraje získalo akreditaci Spojené akreditační komise.
Existuje ale vůbec někde na světě absolutně bezpečná nemocnice? Dana Jurásková je přesvědčená, že nikoliv. „Díky novým technologiím a technickým nástrojům jsme ale schopni pečovat o pacienty bezpečněji než v minulosti,“ dodává. Snad se tedy časem podaří i vychytat alespoň některé zdánlivé „drobnosti“, které mohou mít v nemocničním prostředí velké následky.

Klinický farmaceut dokáže nejen ochránit nemocného před mnohými riziky, ale také snížit zbytečné náklady na léčbu

Výskyt závažných nežádoucích polékových účinků, které mohou které mohou poškodit pacienta, se celosvětově pohybuje mezi 5a7% 5 a 7 %

Kliničtí farmaceuti v pražské Nemocnici Na Homolce vloni sledovali diagnózy 9000 pacientů, jejich nejčastější zásahy se týkaly úprav dávek léků úprav dávek (nedostatečné dávkování či riziko kumulace léčiva) a vzájemného ovlivňování léků. Díky jejich zásahům se v nemocnici podařilo snížit počet nežádoucích polékových účinků ze 17%na 2% 17 % 2 % Snad největší obavy mívají nemocní z toho, že si je doktor splete s někým jiným nebo při zákroku zamění nemocný orgán za zdravý

Během osmiletého sledování pádů u hospitalizovaných pacientů zdravotníci zaznamenali 62 115 pádů z celkového počtu 7 280 263 pacientů. Z toho bylo 22 207 pádů s lehkým zranením a 5713 s těžkým zraněním. Celkově se tedy více než třetina pádů neobešla bez

Desatero předcházení pádu podle VFN Praha 1. Nebojte se zazvonit na personál. 2. Nechte si poradit od zdravotnického personálu. 3. Spolupracujte se zdravotnickým personálem. 4. Nepřeceňujte své síly. 5. Využívejte vhodnou obuv a oblečení (př. pevná obuv s pásky, s tkaničkami, délka oblečení…). 6. Nevstupujte na mokrou podlahu. 7. Využívejte osvětlení na oddělení. 8. Správně používejte všechny své kompenzační pomůcky (berle, hole, dioptrické brýle…). 9. Pozor na překážky v prostorech nemocnice. 10. Používejte madla na WC a v koupelně.