Bezpečí prostředí nemocnice OE jak je vidí nové akreditační standardy SAK

24.06.2013

 Bezpečí prostředí nemocnice, sousloví, za kterým se skrývá skupina různorodých oblastí, které je třeba systematicky řídit, neboš jejich selhání může mít fatální důsledky pro lidský život, zdraví či majetek. I proto je zajištění bezpečného a spolehlivého prostředí nemocnice součástí požadavků standardů externích hodnotitelů na celém světě, Českou republiku a Spojenou akreditační komisi (SAK) nevyjímaje.

Bezpečí prostředí nemocnice, v novém vydání Akreditačních standardů pro nemocnice upravené zejména standardy v kapitole 11, činilo v minulosti nemocnicím určité interpretační potíže. Hlavním důvodem byla velká heterogenita oblastí, které pod ni spadají, a také velký objem legislativy, nejrůznějších nařízení a norem, které upravují vše od stavebních požadavků, přes hygienické až například po požadavky na provoz zdrojů ionizujícího záření. Pokud by se veškerá legislativa a například České technické normy (ČSN), které se týkají provozu zdravotnického zařízení, shromáždily na jednom místě, jistě by svým objemem mnohonásobně převyšovaly objem samotné zdravotnické legislativy. Z toho důvodu panovala v nemocnicích nejistota, které z těchto početných požadavků jsou vlastně předmětem akreditačního šetření Spojené akreditační komise.
Je pochopitelné, že není možné prověřit vše, takové akreditační šetření, respektive jeho "technická" část, by trvalo měsíce a logicky by bylo neúměrně drahé. Každá organizace, která provádí externí hodnocení kvality a bezpečí, tedy stojí před úkolem vybrat ty prioritní oblasti, jejichž hladké a bezpečné fungování je bezpodmínečně nutné pro bezpečí pacientů, personálu a návštěv v nemocnici, a ty následně upravit akreditačními standardy. Výsledkem tohoto přístupu v SAK je zcela přepracovaná kapitola 11, která obsahuje srozumitelně formulované standardy a též odkazy na související legislativu, které dohromady představují konečný výčet požadavků, které je nutné pro získání akreditace splnit. To vše s cílem odstranit interpretační nejistotu a jasně vymezit tuto oblast z hlediska akreditace SAK.
Kapitola 11, Bezpečí prostředí, obsahuje nyní sedm standardů a odkazy na související legislativu v těchto oblastech: 1. Řízení bezpečí prostředí, odpovědné osoby a dohled nad dodavatelsky zajištěnými službami - zejména kontrola dodavatelů je novým požadavkem, který respektuje logiku, že nezáleží na tom, kdo poskytne danou službu, obsluhu zařízení apod., protože vliv na výslednou kvalitu a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb je stejný; 2. Zabezpečení proti požáru a zakouření, evakuace - popsání a implementace všech komponent požárního bezpečí (1. redukce rizika vzniku požáru tam, kde je to možné OE správné skladování hořlavin a medicinálních plynů, zákaz kouření a jasné vymezení případných míst, kde je dovoleno, atd.; 2. systém časného zjištění požáru či zakouření, a to buď technologicky OE detektory apod. OE nebo výcvikem personálu; 3. zdolávání požáru OE dostupnost hasících přístrojů, školení personálu v jejich použití; 4. snadný únik - značení únikových cest, zajištění a kontrola průchodnosti únikových východů atd.); 3. Fyzické bezpečí a zabezpečení budov, pacientů a informací, ostraha OE jedná se zejména o zajištění takového prostředí, které nebude představovat hrozbu pro pacienty, personál nebo návštěvy. V každém zdravotnickém zařízení je navíc nutné nastavit rozumnou hranici mezi volným přístupem pacientů či návštěv na jedné straně a ochranou majetku, soukromí a informací na straně druhé; 4. Odpadové hospodářství a nakládání s chemickými látkami OE třídění, skladování odpadu a chemických látek, školení personálu; 5. Zajištění nepřetržité dodávky elektrické energie, vody, medicinálních plynů a dalších komodit nezbytných pro hladký provoz zařízení OE náhradní zdroj elektřiny a ÚPS, náhradní zdroj vody, skladování a dodávka medicinálních plynů, testování náhradních zdrojů; 6. Zdravotnická technika, zdroje záření a měřidla OE provádění bezpečnostně technických kontrol techniky, elektrorevize, kalibrace a metrologie, školení personálu v používání a údržbě zdravotnické techniky; 7. "Další" rizika, jejich prevence a plánování reakce na interní či externí krizové situace.
Standard 11.7., "další" rizika, vnáší do řízení bezpečí nový prvek, tzv. individualizaci rizik. Vychází ze známého faktu, že každá nemocnice musí kromě výše popsaných oblastí pracovat též s riziky, která jsou pro ni z různých důvodů jedinečná (např. díky geografické poloze, spektru poskytované péče či používané technologii). Ta je nutné identifikovat a předcházet jejich důsledkům do budoucna. Naplnění tohoto standardu se budeme věnovat zase příště.