Akreditace ambulantních zdravotnických zařízení

11.08.2014

 Externí kontrola kvality v oblasti klinické péče byla primárně nejen v ČR doménou nemocnic, případně léčeben - především proto, že lůžková péče se obecně pokládá za rizikovější a procesy při jejím poskytování jsou komplexnější, a to jak v oblasti poskytování zdravotních služeb, tak v činnostech „podpůrných“ - technické a organizační zajištění provozu.
Se změnou spektra péče poskytované ambulantně, kdy se řada chirurgických a dalších intervenčních výkonů provádí mimo nemocnice, a s narůstajícím rozsahem této péče se argumenty proti aplikaci akreditačních a certifikačních systémů mimo lůžkovou péči oslabují. Jako reakci na žádosti poskytovatelů zdravotní péče o zavedení systému akreditací pro ambulantní zařízení vypracovala Spojená akreditační komise, o. p. s., v roce 2009 Akreditační standardy pro ambulantní zdravotnická zařízení (jsou ke stažení na webu Spojené akreditační komise). Volnou inspirací pro ně byly Mezinárodní akreditační standardy pro ambulantní péči, vydané Joint Commission International, a pochopitelně existující standardy pro lůžkovou péči - stejně jako ony, jsou Akreditační standardy pro ambulantní zdravotnická zařízení v souladu s požadavky Mezinárodní společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví (ISQuA).

Akreditační standardy

Řazení kapitol i vlastní struktura standardů jsou stejné jako u standardů pro lůžková zařízení. Každý standard má svou část normativní - definice standardu a jeho indikátory, a část interpretační - tzv. účel standardu, kde se uvádějí možné způsoby naplnění jeho požadavků. Standardy jsou rozděleny na část primárně klinickou (diagnostická a léčebná péče, kontinuita péče, její dostupnost, dodržování práv pacientů) a část manažerskou (řízení kvality a bezpečí, prevence infekcí, stavební a technická bezpečnost, řízení lidských zdrojů).
U každého standardu je uvedeno, zda se týká všech typů ambulantních zdravotnických zařízení, nebo jen některého z nich ( například jen ambulantních specialistů, či zařízení domácí péče). Aplikace požadavků akreditačních standardů je dána nejen typem poskytovatele, ale též spektrem poskytované péče - standardy týkající se chirurgické, anesteziologické a perioperační péče jsou pochopitelně neaplikovatelné na nechirurgická pracoviště apod.
Akreditační standardy jsou založeny na procesním řízení - vyžadují tedy popsání základních procesů jak klinických (například organizace objednávání pacientů, jejich vyšetřování, podávání léků), tak neklinických (technické zajištění provozu, údržba a revize přístrojové techniky, ochrana dat, postupy při nutné evakuaci apod.). Samostatnou kapitolou upravují akreditační standardy oblast řízení kvality a bezpečí - sem patří naplňování resortních bezpečnostních cílů a sběr dat pro vybraný indikátor kvality.
Standardy se věnují i jednoznačnému stanovení kompetencí především tam, kde péči poskytuje více osob (zaměstnanci, stážisté, externisté), u všech je kromě platné a formálně správné smlouvy nutno jasně definovat, k jakým činnostem jsou samostatně oprávněni.
Je logické, že zejména administrativní zatížení při naplňování akreditačních standardů se liší podle typu ambulantního zařízení - zatímco u ordinace ambulantního specialisty, který neprovádí invazívní výkony, vypracování písemného popisu probíhajících procesů zabere několik málo stránek, u většího poliklinického zařízení může být rozsah podkladů v řadě kapitol srovnatelný s nemocničním zařízením.
Akreditační standardy obsahují veškeré relevantní požadavky legislativní -zejména v oblasti vedení zdravotnické dokumentace, dodržování práv pacientů a jejich informování, nakládání s léky a léčivými přípravky, řádné evidence a údržby zdravotnických technologií, podávání stravy, prevence infekcí a další. Jejich naplnění tedy zvyšuje právní jistotu daného zařízení a usnadňuje jeho pozici např. při řešení stížností. Nad rámec legislativních požadavků akreditační proces vyžaduje standardizaci (zejména rizikových) procesů a též soulad praxe s nastavenými vnitřními předpisy.

Prohlídka zařízení

Při vlastním akreditačním šetření auditoři Spojené akreditační komise posuzují shodu vnitřních předpisů s legislativou a požadavky standardů a především přímo v provozu sledují péči o konkrétní pacienty (tzv. „stopování“) - přitom posuzují, do jaké míry pracovníci zařízení své vlastní předpisy dodržují. Součástí šetření je prohlídka zařízení z hlediska stavebního a technického bezpečí a protipožárních a protiepidemických opatření.
Přestože je poskytovatelů zdravotních služeb, kteří akreditační standardy Spojené akreditační komise, o. p. s., v minulosti zavedli, výrazně méně než v oblasti lůžkové péče, zájem postupně narůstá - což svědčí o potěšitelné narůstající motivaci a zájmu o kontinuální zvyšování kvality a bezpečí v ambulantních službách.