Asistovaná smrt je v Česku realita, jen se o ní nemluví
31.08.2014
Pomoci nevyléčitelnému a dlouhodobě trpícímu pacientovi s odchodem ze života? V českých podmínkách, kde zákony nepovolují eutanazii, to legálně nejde. Přesto z vyjádření lékařů, které LN oslovily, vyplývá, že o takových žádostech slýchávají.
„Jistěže se to děje,“ připustil lékař David Marx uspíšení odchodu ze života v Česku. „Běžná praxe to není, ale stalo se to. Ne v nemocnici, ale na záchrance. S tichým souhlasem zúčastněných,“ řekla LN doktorka, která si nepřála zveřejnit jméno.
V sousedním Německu přiznala 3,3 procenta dotázaných lékařů, že mají „aktivní zkušenost“ s pomocí při sebevraždě pacienta. V Česku žádný takový průzkum neexistuje, ale není důvod se domnívat, že se tuzemští pacienti chovají jinak než ti němečtí.
Podle Marxe, který sám není zastáncem eutanazie, v zásadě existují dva způsoby, jak pacientovi pomoci zemřít. „První je pasivní, kdy se mu přestane podávat jídlo a pití,“ popsal. Aktivní způsob je pak ten, kdy lékař například podá pacientovi vyšší dávku medikamentů, která těžce nemocného nakonec usmrtí. Zoufalí a trpící
„O ukončení života většinou prosí lidé, kteří jsou zoufalí a trpí bolestmi,“ řekl LN senátor za ČSSD a dlouholetý onkolog Jan Žaloudík. Ani on není zastáncem eutanazie. „Kupodivu jsem se za 35 let praxe s podobnou žádostí nesetkal,“ dodal.
Podle něj však existují případy, kdy je jasné, že nemocný už před sebou má jen krátký zbytek života. Poté se přistoupí k „pasivní“ eutanazii. Třeba se pacient již nepřipojí na umělý ventilátor, který by ho mohl ještě nějaký čas udržet naživu. „Nesnažíme se protahovat utrpení,“ vysvětlil Žaloudík.
Ředitel hospicu Cesta domů Marek Uhlíř tvrdí, že podobné případy nejsou eutanazií. O té lze hovořit jen v případě, kdy smrtelně nemocný člověk opakovaně žádá svého lékaře o pomoc s odchodem ze života. Musí přitom být při smyslech a taková žádost musí být jednoznačně zaprotokolována. Tak aspoň vypadá praxe v zemích, kde je asistované úmrtí povoleno.
Uhlíř poukazuje na jeden aspekt českého práva, který zatím není příliš využíván. „Je jím institut dříve vysloveného přání,“ uvedl. Nový občanský zákoník a zákon o zdravotní službě umožňují člověku, aby dopředu určil, jak s ním mají lékaři nakládat.
Může tak třeba uvést, že v případě, kdy by se dostal do závěrečné fáze těžkého onemocnění, raději než sám na přístrojích chce skonat mezi svými doma. „Pacient má právo říci: Netrapte mě a nechte životu a smrti přirozený běh,“ řekl Uhlíř.
To je také filozofií hospiců, mezi než patří i Cesta domů. Smrtelně nemocní by měli odcházet v prostředí, v němž se cítí dobře. „Asi 80 procent Čechů i přeje zemřít doma. Přibližně podobný počet však umírá v nemocnicích,“ řekl Uhlíř. Téma pro politiky
Lékaři oslovení LN se ve velké míře vyslovili proti asistované smrti. Někteří politici se ale nebrání otevření diskuse o legalizaci eutanazie.
„V našich podmínkách se jí obávám. V zemích, kde je uzákoněna, je péči o nejkřehčí skupiny obyvatel věnována daleko větší pozornost a je na daleko vyšší úrovni,“ odpověděla na dotaz LN gerontoložka Iva Holmerová.
„Na tuto otázku nemám zcela jasný názor. Rozhodně se ale nebráním diskusi o případných podmínkách legalizace eutanazie,“ řekl předseda Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD). Pro širší debatu je i šéf Úsvitu Tomio Okamura.
Vzácně se shodli názoroví odpůrci z řad lidovců a komunistů. „Lidský život je největší hodnotouamá být chráněn až do přirozené smrti,“ napsal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. „Chápu, že přežívat některé bolestivé nemoci je utrpení, ale sám bych nikdy nechtěl být,milosrdně utracen‘,“ sdělil místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Proti eutanazii se postavil i místopředseda sněmovny Petr Gazdík (TOP 09 a STAN).
