Kauza Brno aneb zůstaneme nebezpeční sami sobě?

29.10.2010

„Od dob Švédů v Brně vlastně žádné zevní nebezpečí nebylo, a tak si ho místní (aspoň v medicíně) průběžně vyrábějí sami. Je to takový náš milý malý venkov.“

Jedna z mých kolegyň z novinářského světa mi v minulosti mnohokrát opakovala: „Nikde jinde nejsou tak „křišťálově čisté“ vztahy a nikde jinde nemá jeden druhého tak „rád“, jako v medicíně“. Obávám se, že měla pravdu. Kolik jen myšlenek, času a energie spotřebováváme v českém zdravotnictví na to, abychom se – v lepším případě – bránili proti útokům, podrazům, nájezdům, anebo – v horším případě – abychom je sami na své kolegy chystali. Místo abychom se navzájem domluvili, jak má péče o české pacienty vypadat a chtěli pak od politiků realizaci takové vize, stravují se zde stovky (většinou) chytrých, schopných a pracovitých lidé vzájemnými souboji, zatímco řešení bolestných problémů českého zdravotnictví očekávají (samozřejmě marně) už dvacet let od politiků. A těm se v duchu hesla „rozděl a panuj“ daří onen postsocialistický marasmus českého zdravotnictví už dvacet let konzervovat. Ani tato konzervace však není zcela dokonalá, takže čas od času ucítíme zápach. Jako právě teď z Brna, kde přední český onkolog prof. Jiří Vorlíček ze dne na den propustil z řad pracovníků Masarykova onkologického ústavu předního českého onkochirurga prof. Jana Žaloudíka.

Mohly za tím být důvody odborné (prof. Vorlíček má velkou zásluhu v tom, že prosadil konstituování komplexních onkologických center s velkým důrazem na hrazení tzv. nákladné péče v podobě velmi drahých léků), zatímco prof. Žaloudík jako onkochirurg klade důraz na odhalování nádorů v časném stadiu a jejich chirurgické odstranění, které však zdaleka není uspokojivě hrazeno).

Mohly za tím být zájmy některého z rychle vznikajících a rozvíjejících se medicínských řetězců, jimž kvete pšenka zejména právě na Moravě. Kdo ví, co způsobilo odvolání prof. Vyzuly z místa ředitele Masarykova onkologického ústavu a jeho nahrazení prof. Vorlíčkem za ministrování dr. Julínka – faktem však je, že poté z funkce náměstka ředitele ústavu odešel i prof. Žaloudík. A kdo ví, co naopak vyvolalo rozhodnutí prof. Žaloudíka jako děkana Lékařské fakulty v Brně odvolat z funkce proděkana prof. Vorlíčka?

Mohly za tím být důvody politické, jak to vyhlašují dr. Rath s Milanem Haškem na jedné a dr. Julínek na druhé straně. Tomu ale věřím ze všeho nejméně.

Mohly to ale být i důvody ryze osobní, do kterých vlastně nikomu nic není. Ostatně kdo z nás nezažil sám na sobě, jak bolestné může být rozkmotření s dlouholetým dobrým přítelem či spolupracovníkem, a jak obtížné, ne-li nemožné, je znovu najít cestu jeden ke druhému...

Redakce odborného týdeníku Medical Tribune se namísto spřádání konspiračních teorií rozhodla získat informace přímo od pramene, a zde je výsledek:

Prof. Žaloudík zaslal obratem následující vyjádření:

„Veřejnost byla v pátek k 22. 1. 2010 v mediích informována, že jsem byl formou dvouměsíční výpovědi pro nadbytečnost vyhozen z Masarykova onkologického ústavu, kde jsem po tři desetiletí pracoval,v poslední době již opět jako sekundární lékař. Jsem znepokojen, že se na mě pro toto jistě promyšlené manažerské rozhodnutí ředitele MOÚ obracejí desítky kolegů lékařů i pacientů s projevy podpory a návrhy na nějaké protestní aktivity. Těší mě to, ale nejsem tomu rád. Ujišťuji je, že ve své profesní cestě hodlám pokračovat, od dubna tedy vynuceně distančně. Budu se však moci více věnovat vzdělávání a sepsání užitečného. Nepochybně se budu o práci v MOÚ opět zajímat, jakmile tam vznikne prostor. Pacienty však velmi prosím, by mysleli především na sebe a plně nadále důvěřovali Masarykovu onkologickému ústavu a jeho odborným týmům a zdrželi se úvah o mé osobě. Kolegy lékaře v ústavu žádám, aby tuto událost spíše než myšlenkami na protesty oslavili dalším zlepšováním své práce pro nemocné a rozvoj ústavu, s nímž jsme spojili svoji životní energii.

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc., chirurg, onkolog

Vyjádření prof. Vorlíčka je pak obsaženo v jeho odpovědi na otevřený dopis, který mu 25. ledna zaslali kolegové prof. Žaloudíka z oddělení chirurgické onkologie MOÚ. Ti v dopise píší:

Pane řediteli,

v pátek 22.1.2010 jsme se dověděli, že jste dal výpověď našemu váženému kolegovi, prof. MUDr. Janu Žaloudíkovi, CSc. Deklarovaným důvodem pro ukončení jeho pracovního poměru v Masarykově onkologickém ústavu (MOÚ) má být "nadbytečnost", dle vyjádření tiskové mluvčí ústavu hrají roli i ekonomické faktory v době "nynější hospodářské krize". Za situace, kdy má naše oddělení personální nedostatek, je vypsáno výběrové řízení na dalšího lékaře – chirurga a hospodaření ústavu je dle dostupných informací zcela bezproblémové, jsme tímto Vaším krokem negativně překvapeni, až zaskočeni, a nerozumíme mu.

Nepřísluší nám spekulovat o jiných důvodech výpovědi prof. Žaloudíka, které zaznívají z úst vysokých politických činitelů, a o kterých jsme se již ve stejný den (pátek 22.1.) mohli dočíst na internetových zpravodajských serverech. Jako lékaři posuzujeme věc z čistě profesního hlediska.

Odchodem prof. Žaloudíka ztratí Masarykův onkologický ústav vynikajícího lékařského a pedagogického odborníka a tím i podstatnou část vysokého kreditu, kterému se mezi laickou i odbornou veřejností těší. Lékaři našeho oddělení přijdou o zkušeného kolegu, jenž si i při svém vysokém pracovním vytížení udržuje kontakt s každodenní medicínou, pravidelně poskytuje cenné odborné rady a léčí pacienty, kteří se na náš ústav obracejí z území celé České republiky a mnohdy i ze zahraničí jako na superkonsiliární pracoviště.

Jsme přesvědčeni, že odchod prof. Žaloudíka z MOÚ povede ke snížení kvality zdravotní péče, kterou je náš ústav schopen svým klientům poskytnout. S Vaším rozhodnutím proto vyjadřujeme nesouhlas. I přes znepokojující jevy, jakým výpověď špičkovému chirurgovi nepochybně je, pro nás léčba vážně nemocných pacientů zůstává absolutní prioritou.

V Brně 25.1.2010, lékaři Oddělení chirurgické onkologie MOÚ (patnáct podpisů)

Prof. Vorlíček ve své obsáhlé odpovědi adresované primáři oddělení chirurgické onkologie nejprve rozebírá ekonomickou situaci českého zdravotnictví v době krize a v návaznosti na novou úhradovou vyhlášku, jakož i ekonomickou situaci MOÚ, a nakonec se vyjadřuje i ke konkrétní kauze:

Vedle toho však musíme hledat vnitřní úspory, omezovat náklady, které nejsou nezbytné, obezřetně zvažovat každý větší nákup, hledat cesty, jak efektivněji využívat lidi, přístroje, prostory, motivovat zaměstnance, aby sami přicházeli s nápady, jak optimalizovat dosavadní činnosti. První kroky jsme zaměřili na ta nejproblematičtější pracoviště vzhledem k jejich výsledku hospodaření za loňský rok – Oddělení rehabilitace a fyzikální medicíny a Oddělení chirurgické onkologie.

Rozvázání pracovního poměru s prof. Žaloudíkem bylo jedním, rozhodně ne jediným krokem, který hodláme letos v této oblasti učinit. Již nyní jste mohl zaznamenat např. naše úsilí o lepší úhrady v souvislosti s prováděním radiofrekvenčních ablací.

Víme, že za účelem zlepšení hospodaření Vámi řízeného pracoviště nelze dělat nějaký jeden dva zásadní kroky, které Vás posunou z červených do černých čísel. Bude třeba řada drobných kroků, ale není možné brečet nad rozlitým mlékem, opakovat stále dokola historické okolnosti, díky nimž platby za výkony chirurgů nepokryjí ani náklady. Je třeba neúnavně pracovat na tom, aby ztráta Oddělení chirurgické onkologie byla alespoň menší, když už se nepodaří ji eliminovat.

To jsou v kostce důvody, které vedly k mému rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců na Vámi řízeném oddělení, v důsledku kterého se prof. Žaloudík stal nadbytečným a dostal výpověď z pracovního poměru. V tomto kroku rozhodně nehrály žádnou roli jakékoli politické důvody. O jeho plánu angažovat se v politice jsem ani nevěděl.

Musím se vyjádřit i k Vašim obavám o kvalitu poskytované péče. Kvalita práce Vámi řízeného oddělení nemůže a dokonce nesmí stát na jednom člověku, nemluvě o tom, že se nejednalo o vedoucího pracoviště, navíc pracujícího 20 hodin týdně. Kvalita stojí na celém týmu a procesech, které jsou nastaveny. Tak je tomu i v Masarykově onkologickém ústavu a tento závěr již dvakrát potvrdila Spojená akreditační komise České republiky a loni v prosinci i mnohem přísnější Joint Commission International.

Vážený pane primáři, závěrem bych chtěl Vám i všem Vašim kolegům poděkovat za velmi kultivovaný tón vašeho otevřeného dopisu, byť vyjadřuje nesouhlas s mým krokem, a také za vaše ujištění, že léčba vážně nemocných pacientů pro vás zůstává absolutní prioritou. Potvrzuje to jen, že jste profesionálové, jak jsem si také vždy myslel.

S pozdravem

prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

ředitel MOÚ

Událost plná paradoxů (včetně toho, že v době výpovědi prof. Žaloudíka visel na webu ústavu inzerát, že ústav přijme chirurga) není v české medicíně ojedinělá, ale přesto bude zajímavé sledovat další vývoj na brněnské scéně. Pod hladinou zde doutná nejen kauza ICRC či traumatologie, ale teď i onkologie versus onkochirurgie. Prof. Žaloudík to nedávno komentoval slovy: „V Brně asi zůstaneme nebezpeční sami sobě. Od dob Švédů tady vlastně žádné zevní nebezpečí nebylo, tak si ho průběžně vyrábíme sami. Je to takový náš milý malý venkov....“