Aplikace v rehabilitačních zařízeních

10.05.2010

Ještě stále se setkávám s poznámkami, že akreditace je zbytečný výmysl a že nepřináší v zásadě pozitivního. Každý, kdo prošel přípravami a kontrolním systémem akreditačního řízení, však přizná, že najednou viděl, co vše nebylo v pořádku.

Systém akreditačních standardů je vlastně pevná kostra, o kterou se může vedení zdravotnického zařízení opřít při své práci. Je to nástroj, který má vysokou užitnou hodnotu.
Některé kritiky vůči akreditačním snahám jsou dost nešťastné. Je nutno si uvědomit, že řada principů, o kterých se mluví při akreditačním řízení, je zakotvena již v zákoně č. 20/1966 Sb.! Další části standardů jsou např. součástí různých platných předpisů – hygienou počínaje a bezpečností práce konče.
Je však potřeba si uvědomit, že přece nejde o to dostat akreditaci! Jde o to zavést takové postupy, které trvale směřují k naplňování cílů a obsahu podmínek akreditace. Především je nutné zajišťování principů zpětné vazby, trvalého vyhledávání všech slabších až slabých míst v organizaci práce v oblasti léčebné a ošetřovatelské činnosti. V následné péči ještě více vystupuje i úroveň nastolení stavu, že se pacient cítí bezpečně, jistě a řekl bych i pohodlně jako doma.
Bylo proto jen logické, že s velkým rozšířením zájmu o naplnění podmínek SAK ČR nejen v akutních zdravotnických zařízeních, ale i ve skupině poskytující léčbu následnou, přijde okamžik nutnosti respektovat rozdíly pracovních postupů mezi těmito typy péče.
Zásadní část textu je samozřejmě shodná se standardy pro nemocnice. Ale i tak byla příprava standardů pro následnou péči ze strany SAK ČR krokem průkopnickým. Vyskytly se základní otázky: Co vše zahrnuje segment následné a dlouhodobé léčby? Jaké výkony se v zařízeních poskytujících tuto léčbu mají provádět nyní a jaké se budou provádět v budoucnu? V našich zdravotnických zařízeních se prolíná dlouhodobá léčba a často náročná Seriál o národních akreditačních standardech SAK ČR ošetřovatelská péče s činnostmi sociálními, které bohužel do zdravotnictví nelze podle dnešních zákonů jednoduše řadit. Následná péče zahrnuje vlastně dvě skupiny činností. Někde jde jen a jen o nutnou pokračující léčbu nemocničního typu, ovšem navazující přímo na léčbu akutní. Proto by bylo přesnější tuto část označovat jako léčbu (péči) návaznou. Jindy, vedle nutných výkonů zdravotnických, a to hlavně ošetřovatelských, je i zřetelná míra činností sociálních. To je typický obraz léčby dlouhodobé (longtime therapy).

Musíme trvale respektovat soukromí pacientů

Kvalita činností a služeb v následné léčbě musí být ještě více než v nemocnicích zaměřena na vztah pacient – zdravotník, na vysoký morální kodex všech pracovníků, kde v popředí jsou i jiné priority než kvalita a rychlost vlastní léčby. Je to otázka dodržení např. ochrany lidských práv a důstojnosti pacientů, vysoké profesionality všech pracovníků v celém denním režimu – lékaři počínaje a pracovníky v úklidu konče. Patří sem komunikační dovednosti s osobou špatně se vyjadřující a mající zvláštní potřeby, schopnost pečovat o člověka v těžkém klinickém stavu (včetně případných komplikací sfinkterových). Jde o nutnost klást zvláštní důraz na psychologickou přípravu pracovníků a schopnost zvládnout specifickou zátěž této práce. Více se řeší otázky společenských a spirituálních aktivit. Péče o klienty musí být poskytována takovým způsobem, který trvale respektuje jejich soukromí.
Na druhé straně se odlišně od akutní léčby řeší některé otázky denní organizace práce. Standardy proto respektují to, jak se provádí denní režim v psychiatrických a dalších léčebnách následné péče. Naopak byly vypuštěny některé texty řešící např. anesteziologické zákroky, činnost operačních sálů apod. Standardy respektují i fakt, že v zařízeních následné péče je až na výjimky vždy nutné umění vlastního rozhodování v situaci, kdy za sebou nemáte celý tým dalších odborníků.
Přes výše uvedené budeme muset nepochybně ještě dlouho bojovat o spravedlivé finanční ohodnocení práce. Důvodem je prostý fakt, že zde se život nezachraňuje v dramatických dějích hodných televizního seriálu. Práce v následné péči plyne mnohdy dokonce i v dlouhém a úporném tichu, a přitom v boji o zmírnění negací, které si pacient vinou svého dlouhodobého či trvalého onemocnění v duši i na těle přináší.
Vydáním Národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče připravila SAK ČR pro tyto organizace moderní a efektivní nástroj k systémovému zvyšování kvality a bezpečí poskytované léčebné a ošetřovatelské péče.

***

Kvalita péče v EU • viz ZN č. 11/2010 Akreditace rehabilitačních zařízení Akreditace psychiatrických zařízení I • připravujeme Akreditace psychiatrických zařízení II • připravujeme Akreditace hospicových zařízení • připravujeme Akreditace LDN a geriatrických zařízení I • připravujeme Akreditace LDN a geriatrických zařízení II • připravujeme Akreditace odborných léčebných ústavů • připravujeme Akreditace z pohledu zdravotních pojišťoven a MZ ČR • připravujeme

Foto autor| ilustrační foto: profimedia

O autorovi| MUDr. Václav Volejník, ředitel Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé, Luže-Košumberk, spoluautor Národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče SAK ČR