Velké průšvihy vznikají nabalováním drobných pitomostí

28.06.2010

S hejtmanem Kraje Vysočina MUDr. Jiřím Běhounkem o soutěži Bezpečná nemocnice a také o tom, proč se projekty zaměřené na bezpečí pacientů i zdravotnického personálu rodí zatím jen pomalu a sporadicky.

* Jak se to přihodilo, že se právě Kraj Vysočina ujal role vlajkonoše úsilí o zvyšování bezpečí pacientů i zdravotnického personálu?

Na to je jednoduchá odpověď. Když moji předchůdci v kraji zažili takové dvě kauzy, jako byl „heparin“ v Havlíčkově Brodě a záměna novorozenců v Třebíči, samozřejmě museli přemýšlet, jak věci řešit – tohle už nemohlo být ze statistického hlediska označováno jako náhoda. Ukázalo se, že zatímco v našich nemocnicích došlo k velmi významnému posunu jak v technickém vybavení, tak v medicínských schopnostech a erudici zaměstnanců, organizačně bezpečnostní věci trochu pokulhávaly. Zdravotníci se jimi příliš nezabývali, pracovníci krajského odboru zdravotnictví a sociálních věcí proto hledali cestu, jak je upozornit na to, že i této problematice je třeba věnovat náležitou odbornou pozornost. Komunikovali jsme o „našich“ kauzách s odborníky – právníky, MUDr. Davidem Marxem, Ph. D., jako představitelem Spojené akreditační komise ČR a dalšími – a vzešly z toho dva výstupy. Prvním byla idea bezpečnostní konference a ceny hejtmana mající ambici zasáhnout širší oblast než jen Kraj Vysočina, druhý mířil naopak do našich vlastních řad – všem nemocnicím zřizovaným krajem bylo doporučeno absolvovat akreditaci. Ta není žádným samoúčelným procesem, je důležité, aby si nemocnice popsaly své vnitřní procesy a našly v nich případná slabá místa. Takovou slabinou byla třeba v porodnici Nemocnice Třebíč nedostatečná definice konkrétních kroků, jejichž prostřednictvím se předávají novorozenci, dokumentace apod. Dnes mají všechny děti identifikační náramky a riziko záměny se díky tomu výrazně snížilo.

* Jste povoláním lékař, jak se vám osobně ve vaší praxi dařilo dodržovat bezpečnost prostředí pro pacienty i zaměstnance?

Samozřejmě by nebylo fér, abych hodnotil sám sebe. Ale za těch 22 let, co jsem vedl oddělení ortopedie Nemocnice Pelhřimov, jsem se snažil o tři základní věci, které jsou podle mě atributem všeho dalšího. Za prvé – aby zaměstnanci dokázali samostatně myslet, je třeba jim určit mantinely. Oddělení chirurgického typu musí být organizováno tak trochu polovojensky, ale každý musí přinášet i své myšlenky. Za druhé – zaměstnanci se musejí domlouvat, komunikovat spolu a předávat si informace. A za třetí – musejí mít v sobě i trochu pokory a musejí umět přiznat chybu. To je zcela zásadní věc, protože nikdo není neomylný. Všechny velké průšvihy vzniknou postupným nabalováním drobných pitomostí a pak je z toho kauza.

* Vraťme se k soutěži Bezpečná nemocnice – v čem se liší právě vyhlášený ročník od těch předcházejících?

Hned ve třech věcech. Tou první je přistoupení partnerů, vedle

Dokončení na str. 4 průšvihy vznikají nabalováním…

Dokončení ze str. 1

tradiční Spojené akreditační komise ČR, která do projektu od začátku přináší své know-how, na ní participují také společnosti Johnson & Johnson a Project HOPE. Druhou novinkou je rozdělení soutěže do dvou sekcí. V minulých ročnících se totiž ukázalo, že všechny projekty jsou nesmírně zajímavé, ale v podstatě šlo, obrazně řečeno, o všehochuť od stavebně technických opatření až po duchovní činnost v nemocnicích. A to je záběr, který se nedá objektivně obsáhnout. Proto jsme soutěž rozdělili – jedna sekce je zaměřena na technická a provozní řešení, druhá na ošetřovatelské procesy. Celkem bude uděleno šest cen, v každé kategorii po třech – nyní diskutujeme o tom, jakým způsobem z nich vybereme jednu cenu hlavní.
Za třetí by jistých změn měla doznat i konference po vyhlášení výsledků. Chtěli bychom ji strukturovat tak, že by byly předneseny pouze základní teze vítězných projektů, aby mohly zaznít i přednášky vyžádané, např. Mgr. Dany Juráskové, Ph. D., MBA, nebo MUDr. Davida Marxe, Ph. D., s nimiž na projektu spolupracujeme, ev. přednášky přihlášené, speciálně zaměřené na problematiku bezpečí pacienta.

* Kdo bude projekty přihlášené do soutěže Bezpečná nemocnice posuzovat a jaká jsou hodnotící kritéria?

Kritéria v podstatě nejsou dána, rozhodně ne v nějakém rigidním smyslu. Zásadou je, aby prezentované řešení v oblasti bezpečí prokazatelně prospívalo pacientům či zaměstnancům a vycházelo ze zásad Spojené akreditační komise ČR. Projekt musí být opakovatelný, tedy že si jej mohou upravit a převzít i další zdravotnická zařízení. Řešení navíc musí být srozumitelné a nesmí klást žádné extra technické nároky nebo vyžadovat nějaké „vesmírné technoloVelké gie“. V minulých ročnících příspěvky hodnotila devítičlenná komise, která projekty bodovala do zaslepené tabulky a nakonec se vše sečetlo. Letos předpokládáme ustavení dvou hodnotících komisí, nebo jen jedné, ale rozšířené tak, aby byla schopna hodnotit všechny oblasti.

* Vzpomenete si z minulých ročníků na některý projekt, který vás opravdu zaujal?

Dobře si pamatuji oba vítězné projekty. Ten první, ostravský, se věnoval organizačně provozním záležitostem v poměrně velkém rozsahu a byl podle mého soudu schopen dalšího modulárního rozvoje. Projekt Svitavské nemocnice byl zase zajímavý tím, že se zabýval problémem doby – nárůstem agresivity ve společnosti. Bohužel, na morální apely mnozí neslyší a ani příklad některých politiků je nevedl k tomu, aby se nechovali, jak se chovají. Roste agresivita jak fyzických, tak verbálních nebo písemných útoků. Myslím, že je nezbytně nutné začít dávat jasně najevo, že zdravotníci nejsou těmi, do koho se dá kopat!

* Mimochodem, měly by k ocenění za řešení vedoucí ke zvýšení bezpečí přihlížet třeba i zdravotní pojišťovny a úspěšná zdravotnická zařízení třeba honorovat lépe?

Nechci si osobovat rozhodnutí, že by měly nutně přihlížet k výsledkům právě našeho projektu, ale každopádně by měly zohlednit akreditovaná zařízení. Za nimi je totiž kus práce vedoucí k poznání procesů a zlepšení úrovně poskytované péče a tato věc by podle mého soudu ve smluvní politice pojišťoven zakotvena být měla.

* Již jste se zmínil o tom, že k projektu přistoupili noví partneři. Jaký od nich očekáváte přínos?

Velký! Jsem přesvědčen o tom, že soutěž jako myšlenka je sama o sobě výborná, přesto se povědomí o nutnosti zvyšovat bezpečí rodí poněkud pomalu. Zdravotníci jsou nesmírně konzervativní skupinou lidí, která není příliš nakloněna změnám. Bohužel se to za dvacet let nepodařilo změnit – přestože vidí, že žijí a pracují v konkurenčním prostředí, provozně-technicko-ekonomické postupy jsou tady ve zdravotnictví stále zakonzervované. Jen si vzpomeňte, jak bolestivé je třeba jen zavádění výpočetní techniky. Také proto jsme si říkali, že bychom zdravotníky měli trochu postrčit. Vítám tedy, že společnost Johnson & Johnson je podpoře různých aktivit tohoto typu velmi nakloněna. Znám ji prakticky od začátku jejího působení v ČR. Vzpomínám, jak jsem se v roce 1993 poprvé viděl s ředitelem Ing. Jiřím Pavlíčkem, jenž tady pobočku firmy Johnson & Johnson zakládal a byl v té době jednatelem, cestovatelem a dealerem v jedné osobě. Možná znáte krédo společnosti Johnson & Johnson, které platí již 130 let a začíná slovy: „Věříme, že naší prvotní odpovědností je odpovědnost k lékařům, ošetřovatelkám a pacientům, matkám a otcům a všem ostatním…“ Hovoří se v něm i o kultivaci prostředí a spolupráce – a protože tu firmu znám, přišlo mi na místě, když projevila zájem, se s ní domluvit. Věřím, že se právě na projektu Bezpečná nemocnice prokáže, že krédo firmy není samoúčelné a že se zaměstnanci v ČR podle něj snaží chovat a jednat. Společnost Johnson & Johnson stojí mj. i za vzdělávacím programem Project HOPE, který je dalším z nových partnerů naší soutěže. Sám jsem tento program absolvoval, takže k němu mám určitý osobní vztah. Když jsme se dozvěděli, že oba partneři společně připravili nový vzdělávací projekt Nil nocere, hned nás napadlo, že se zde nabízí jakési přirozené propojení. Projekt Bezpečná nemocnice je samozřejmě i nadále zcela volné sdružení a kdokoli by chtěl naši myšlenku podpořit a pomoci rozvoji bezpečí pacientů, zaměstnanců a všech, kdo se ve zdravotnictví pohybují, bude vítán.

* Jak by se měla soutěž Bezpečná nemocnice rozvíjet dále?

Největší nadšení by ve mně – a věřím, že i v našich partnerech – vzbudilo, kdyby přihlášených projektů přibývalo. Znamenalo by to, že zdravotníci a jejich zaměstnavatelé mají chuť se s problémem seznámit a poprat.

Foto popis| MUDr. Jiří Běhounek
Foto popis| V rámci celostátní konference Dny Bezpečí 2009 vystoupil i ředitel Spojené akreditační komise ČR MUDr. David Marx, Ph. D.