Nechceme zapřahat vůz před koně

07.07.2010

Akreditace zdravotnických zařízení, která má významně napomoci ke zvýšení kvality poskytované péče a bezpečí pacientů, je pro odbornou zdravotnickou veřejnost významným tématem.

Majitelé, zřizovatelé a ředitelé řady lůžkových zdravotnických zařízení velmi dobře vnímají argumenty zastánců a propagátorů certifikované akreditace kvality i jimi nabízené nástroje k jejímu dosažení a dlouhodobému udržení. Není divu, protože v posledních letech evidentně roste mediální i forenzní tlak a nároky některých pacientů (povzbuzované jejich právními zástupci) na práci zdravotnických zařízení. Akreditace kvality se v očích mnoha ředitelů zdravotnických zařízení stává poměrně svůdným nástrojem k tomu, aby si za placené asistence obecně uznávané akreditační autority „udělali pořádek“ – tj. uvedli procesy v organizaci do souladu s právními i jinými předpisy, získali nad nimi kontrolu a naučili se účelně reagovat na měnící se vnitřní i vnější prostředí zdravotnického zařízení. Nesmějí však zapomínat na to, že každé skutečné zvýšení kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče nutně zvyšuje personální, technickou, věcnou i organizační náročnost provozu a samozřejmě nezanedbatelně zvyšuje celkové náklady na poskytovanou péči. Přestože jde o dobrovolnou aktivitu, která nemá žádnou právní vymahatelnost, stala se certifikovaná akreditace kvality mezi lůžkovými zdravotnickými zařízeními akutní i následné péče doslova hitem. Je to jistě velký úspěch neúnavné práce i marketingu zejména Spojené akreditační komise ČR (SAK ČR), které se v posledních deseti letech podařilo nastolit u nás agendu kvality péče a bezpečí pacientů.

Akreditace nezbavuje vedení odpovědnosti za chod zařízení

I bez dosažení akreditace musí zdravotnické zařízení fungovat v souladu s platnými právními předpisy nebo technickými normami. Za jeho optimální chod i ekonomickou stabilitu vždy zodpovídá ředitel a volba nástrojů pro jejich dosažení závisí na jeho rozhodnutí, respektive na rozhodnutí majitele nebo zřizovatele. Jedním z takových legitimních nástrojů může být – a často také je – právě certifikovaná akreditace kvality.
Pokud se ředitel, majitel nebo zřizovatel rozhodne akreditovat zdravotnické zařízení, musí vědět, proč to dělá, jaké budou přínosy akreditace oproti stávající situaci a jak budou uhrazeny zvýšené investiční i provozní náklady s ní spojené. Zdravotnické zařízení po získání certifikátu akreditace kvality nemůže očekávat automatické zvýšení úhrad zdravotní péče od jejích plátců. Pro zdravotní pojišťovny je základním kritériem pro uznání kvality a vyplacení plné úhrady poskytované zdravotní péče skutečnost, zda se na nasmlouvaném typu péče ve zdravotnickém zařízení podílí dostatečný počet vzdělaného zdravotnického personálu, případně zda disponuje dostatečným technickým vybavením a věcným zázemím. Veškeré procesy, činnosti a služby, které zdravotnické zařízení realizuje a nabízí nad tyto požadované parametry, nejsou předmětem úhrady zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění. Jejich náklady tedy musí uhradit někdo jiný – pacient přímou finanční spoluúčastí v rámci úhrady nadstandardu, zřizovatel formou provozních dotací, samo zdravotnické zařízení finančními prostředky získanými z jiných zdrojů apod.
Je velmi pravděpodobné, že se to v krátké budoucnosti změní a že pravidelně obnovovaná akreditace kvality zdravotní péče bude pro zdravotnické zařízení nezbytnou podmínkou k tomu, aby se vůbec mohlo ucházet o možnost uzavřít rámcovou smlouvu se zdravotní pojišťovnou a čerpat za poskytovanou péči úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Otázkou je, zda „živelný“ růst akreditací nejrůznějších lůžkových zdravotnických zařízení je dnes skutečným přínosem pro lepší fungování systému, kde není jasně definován standard ani výše a způsob jeho úhrady, a kde není ani jasně definována základní síť zdravotnických zařízení.

Standardy jsou inspirací

Všechny české psychiatrické léčebny se v současnosti potýkají s obdobnými problémy, jejichž základním společným jmenovatelem je nedostatek provozních i investičních finančních prostředků. Jen namátkou: stavebně-technická zanedbanost léčebných pavilonů, nedostatečný ubytovací standard hospitalizovaných pacientů, málo motivující finanční ohodnocení zdravotníků v přímé péči, nedostatek erudovaného zdravotnického personálu – zejména lékařů (od roku 2004 se stále mění systém postgraduálního vzdělávání lékařů, což evidentně snižuje atraktivitu psychiatrických léčeben pro absolventy lékařských fakult), poskytování nákladnější akutní psychiatrické péče na lůžkách následné psychiatrické péče. Žádný z těchto palčivých problémů psychiatrických léčeben certifikovaná akreditace kvality nevyřeší a není to samozřejmě ani jejím účelem.
Vedení Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod v návaznosti na vynikající dlouholetou tradici ústavu v roce 2009 rozhodlo o tom, že kontinuální zvyšování kvality a bezpečí poskytované zdravotní péče ve stávajícím právním prostředí a v rámci ekonomických možností bude jasně popsanou a definovanou agendou strategie rozvoje ústavu. Podnikáme k tomu všechny nutné organizační i provozní kroky. Standardy a indikátory vytvořené SAK ČR i účast na jejích odborných konferencích jsou pro nás vynikající inspirací. Prioritou však pro nás zůstává budování odborného kreditu ústavu a pěstování korektních vztahů s plátci zdravotní péče, protože s tím přímo souvisí ekonomická stabilita zařízení a udržení jeho atraktivity pro pacienty i zdravotníky. Před dořešením alespoň části výše uvedených systémových problémů celého českého zdravotnictví, které jsou zásadní a znesnadňují nám život, jsme se rozhodli nezahajovat akreditační řízení. Nechceme zapřahat vůz před koně.

O autorovi| MUDr. Jaromír Mašek, ředitel Psychiatrické léčebny Havlíčkův Brod