Nakazí se v nemocnici a zemřou
19.07.2010
Je málo jednolůžkových pokojů. Těžce nemocní tak mohou chytit od jiného pacienta zdánlivě banální chorobu, která je nakonec připraví o život
PRAHA Robert Šprunk se dostal do nemocnice s leukemií. Jako každý pacient s touto nemocí věděl, že má silně oslabenou imunitu a jakákoliv infekce pro něj může být smrtelná. Ale sami lékaři k němu na pokoj dali pacienta s horečkou a zápalem plic.
Třiačtyřicetiletý Šprunk zemřel. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Na oddělení I. interní kliniky hematologie ho nezabila leukemie, ale prasečí chřipka.
Případ, který se stal loni v prosinci a najevo vyšel až nyní, ukazuje na problém, který se může projevit při další chřipkové (nebo jiné) epidemii prakticky v kterékoli nemocnici: lékaři často promíchají na pokojích pacienty, kteří se od sebe mohou nakazit jinou vážnou nemocí. „Kdyby syn chytil chřipku někde venku, nedalo by se nic dělat. Nechápu ale, jak se to může stát na oddělení, kde leží vážně nemocní pacienti, které může chřipka zabít,“ říká Jana Šprunková.
Pacient s vysokou horečkou patří na izolaci, jenže ty chybějí
Vedení nemocnice odpovídá, že nemají dost jednolůžkových pokojů, aby mohli pacienty izolovat. Ředitel Všeobecné fakultní nemocnice Jan Bříza poukazuje na to, že tyto potíže jsou všude, i v moderních zařízeních. „Nemůžeme lidem, kteří jsou našimi pacienty a zrovna dostali infekci, říct: Je nám líto, zůstaňte za zdí nemocnice. Riskuji životy těch, které nepřijmu a neposkytnu jim adekvátní péči,“ argumentuje přednosta kliniky hematologie Marek Trněný. Podobně odpovídají další onkologové. „Je optimální, aby pacient s vysokou horečkou ležel na izolaci, ale technicky si to neumím představit. Česká republika nemá dost jednolůžkových pokojů jako nemocnice v západních zemích,“ říká předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček.
Uznává však, že v době epidemie by lékaři měli být obezřetnější. V případě prasečí chřipky hlavní hygienik neustále opakoval, že nemoc je nebezpečná hlavně pro lidi s rakovinou, po transplantaci nebo pro lidi nemocné se srdcem.
„Zakázali jsme tehdy návštěvy, přesněji – silně jsme je omezili, protože k lidem, kteří umírají, návštěvu pustíme. Ale konzultujeme s nimi, jestli nemají teplotu, jestli jim něco není,“ říká Vorlíček.
Nemocnice musí zajistit, aby se infekce nešířila
Úplně zamezit tomu, aby se nějaká choroba šířila mezi pacienty, přitom nejde. To by personál nesměl vycházet a stýkat se s jinými lidmi, nakazit se může kdekoliv. Ve fázi inkubace člověk neví, že je nemocný.
Nemocnice přesto musí za každou cenu minimalizovat riziko šíření infekce. „Pokud nemá jednolůžkový pokoj, musí zařídit přesuny uvnitř oddělení, sestěhovat některé pacienty, jiné propustit,“ prohlásil lékař David Marx, který je členem akreditační komise, jež nemocnicím uděluje certifikáty bezpečnosti. „Obecně platí, že pacientů je více, než je pokojů,“ podotýká onkolog Jan Starý z pražské Fakultní nemocnice v Motole. Předpokládá, že kolegové ve Všeobecné fakultní nemocnici netušili, že dali k sobě na pokoj pacienty, z nichž jeden druhého může nakazit. „Prostě neměli místo, to všichni dobře známe,“ dodává Starý.
Bývalý náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr (ODS) tvrdí, že nemocnice by tenhle problém měla umět řešit. „Pokud mají lékaři pocit, že by nemocnice takový pokoj (vhodný jako izolace) měla mít, je to záležitost managementu,“ řekl Šnajdr.
» Více na str. A3
***
FAKTA Pacienti v ohrožení Nemocní, kteří mají sníženou imunitu, by měli být izolováni od zdrojů možné nákazy. Ohrožené skupiny: pacienti po chemoterapii, transplantaci a dalších zákrocích snižujících imunitu Zdroj nebezpečí: jakákoliv infekční nemoc, která pro ně může mít smrtelné následky, např. i chřipka či zápal plic Možné řešení: větší počet jednolůžkových pokojů, kde lze pacienty lépe izolovat od okolí. Těch je však v českých nemocnicích, i těch nových, stále velmi málo.
