V Chybí motivace od plátců

13.09.2010

Hospice stojí na pomezí Národních akreditačních standardů pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče. Jednou z nejvýznamnějších odlišností je prolínání zdravotní, psychologické, sociální a spirituální péče. Dochází k těsnému potkávání medicínských, ošetřovatelských a zcela odlišných profesí a to s sebou přináší řadu legislativních problémů, např. při předávání informací o pacientovi. Myslíme si, že tuto oblast uvedené standardy řeší pouze okrajově.
Při holistickém pohledu postrádáme spirituální přístup k pacientovi. Minimálně, že zajištění této péče je jedním ze standardů péče o nemocné. Saturace ostatních nebiologických potřeb v dokumentu uvedena je. Otevírá se tedy diskuse k zavedení nové pozice v katalogu pracovníků ve zdravotnictví, a sice pozice spirituálního pracovníka, který je součástí týmu. Jeho úkolem je překlenovat kontakt mezi pacientem, ošetřujícím personálem, rodinou, duchovními a dalšími účastníky procesu. Úspěch paliativní péče vidíme jednoznačně v důsledné týmové, multidisciplinární spolupráci, o které se standardy také zmiňují a ukazují, jak tato péče probíhá.
Klíčovou překážkou úspěšné hospicové péče je dnes její pozdní zahájení. Z pohledu paliativce by paliativní péče měla začínat podstatně dříve, například u onkologických pacientů již v době ukončování kauzální léčby. Ve standardech by měla být řešena návaznost péče – jak pro akutní zařízení, tak pro následnou péči, aby byla zajišťována „obousměrně“. Získání akreditace je časově a personálně velmi náročné. Zmapování a nastavení procesů zefektivní práci a odstraní často nesmyslné postupy, zároveň dává možnost zpětné vazby a kontroly práce. Na druhé straně při sledování plnění standardu je určité riziko, že pacient se svými potřebami zůstane až na konci celého řetězce. To jistě není cílem. Energie vynaložená na získání akreditace se zařízení vrátí pouze v podobě dobrého jména, které již bezpochyby má, když se do tohoto procesu dobrovolně pustilo. Zcela postrádáme ocenění úrovně kvality péče ze strany plátců, které by mohlo být motivací pro plošné zlepšování péče.
Standardy SAK ČR vítáme, jsou velmi přínosné i pro tuto oblast následné péče, a doufáme v účast zástupců Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče při dalších diskusích na toto téma.

O autorovi| MUDr. Tereza Dvořáková, MUDr. Renata Koževnikovová, Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech