Utajená extratřída

15.11.2010

"Nejbližší neznamená nejlepší. Zajímejte se o to, jak kvalitně se v nemocnici léčí." Tak praví pátá kapitola brožurky Rádce pacienta, kterou loni vydalo ministerstvo zdravotnictví. Podobně se v ní hovoří o doktorech. Jenomže jak se k informacím o kvalitě lékařských služeb dostat? Ofi ciální žebříčky neexistují a pravděpodobně hned tak nevzniknou.

Nesmysl. Ztráta času. Populismus. TÝDEN spustil na začátku podzimu neobvyklý projekt: pokusil se najít nejlepší české terapeuty v osmi oblastech medicíny. Metodika byla jednoduchá: na adresu 364 lékařů se rozletěla prosba o spolupráci. Jména do „bílé hitparády“ měli vybrat sami. Stačilo se zamyslet, koho si ve svém oboru nejvíce cení nebo ke komu by poslali na léčení své blízké.
Na výzvu reagovala asi čtvrtina oslovených. Mnozí ochotně spolupracovali, některé však novinářský záměr podráždil: „Jakákoli selekce je populistická,“ nechal se slyšet například gynekolog Vít Unzeitig z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Centra ambulační gynekologie a primární péče v Brně. Pro výběr podle něho chybějí konkrétní kritéria. Medicína je přitom věda exaktní, ve které jsou přesná vstupní data nutností. „Vytváření takových seznamů je nesmysl,“ uzavřel komunikaci s TÝDNEM.
Lékařům vadily také důsledky: „Umístění v takových anketách je danajským darem. Přináší jim to slávu, pohlazení ega před nastoupenou jednotkou vždy potěší. Sekundárně to však přináší pacienty navíc,“ říká oční lékař Jaroslav Karhan z Lékařské fakulty Palackého univerzity a Fakultní nemocnice v Olomouci. Dokud budou mít lékaři ruce i platy svázané tím, co vyberou každý měsíc zdravotní pojišťovny, pacienti navíc jim zkrátka překážejí: musejí odvádět za stejnou odměnu více práce.

Seznamy, ceníky, žebříčky,

Po návodu, ve které nemocnici člověku lépe vymění koleno či který terapeut dělá nejméně chyb, volají ale pacienti - zejména ti, kteří jsou ochotni si připlatit - už dlouhé roky. Důvod je pochopitelný: socialistické přídělové hospodářství skončilo, z pacienta se stává „klient“, ze zdravotnictví „služba“.
„Poskytovatelé zdravotní péče i zdravotní pojišťovny by měli soutěžit v nabídce kvality i ceny svých služeb,“ plánoval už před lety někdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS). V jeho stopách kráčí i současný šéf resortu Leoš Heger (TOP 09), který má oproti svým předchůdcům poměrně slušnou šanci své plány i prosadit: podporují ho lékaři, odborné společnosti i koaliční partneři. Pokud Heger uspěje, pacient už nebude jen pasivním příjemcem toho, co mu automaticky přidělí lékař, potažmo pojišťovna: již od příštího roku si bude moci připlatit za nadstandard. O tom, co to bude, se dnes radí odborné lékařské společnosti, dostat by se sem měla asi čtyři procenta výkonů.
A později se půjde ještě dále: skončí éra jednoho pojištění, každý pacient si u zdravotní pojišťovny vyjedná individuální plán - tedy soupis toho, co za něho pojišťovna napříště zaplatí. Pro zbytek sáhne do peněženky. „Lidé se tak začnou aktivněji zajímat o to, co skutečně potřebují. Přestane se plýtvat,“ věří Heger.
Pokud ale lidé mají chodit do nemocnice jako do supermarketu a za leccos připlácet, měli by mít možnost seznámit se s kvalitou nabízených služeb. „Alespoň ve státech se silnou politikou zdravotnické kvality a se silnými pacientskými organizacemi to pokládají za samozřejmé,“ upozorňuje David Marx ze Spojené akreditační komise ČR. Kvalitu jednotlivých nemocnic znají pacienti ve Velké Británii, USA či ve Švédsku. „V těchto zemích je to dokonce naprostá podmínka k tomu, aby byla daná péče uhrazena z veřejných prostředků. Není jistě jednoduché jít takto s kůží na trh, ale podle mého názoru tato informace pacientovi, který za péči platí, skutečně patří,“ říká Marx.
Konkrétní data o kvalitě péče, která by mohla posloužit k žádoucímu srovnání, navíc netřeba složitě hledat: mají je k dispozici jak pojišťovny, které na péči v Česku dohlížejí, tak nemocnice. Na veřejnost se jim s nimi ale nechce. Zvláště v těchto týdnech, když ministerstvo vážně hovoří o rušení přebytečných nemocnic.

Ligové tabulky? Odmítám!

Prvním, kdo se o měření kvality péče v Česku pokusil, byl počátkem roku 2006 ministr David Rath (ČSSD). Jeho snahy dopadly nejprve fiaskem, žebříčky totiž nebraly v potaz, jak těžce nemocní lidé se v dané nemocnici léčí - sledovala se jen délka hospitalizace a úmrtnost. Později přišel Rath s evropsky uznávanou metodou zvanou DRG: nemocnice shromažďovaly data o diagnózách, délce hospitalizace, komplikacích i přežití pacienta, sledovalo se i to, zda se pacient opakovaně nevrací - se stejnou nemocí. „Výsledky ale neměly sloužit primárně ke zveřejňování,“ říká dnes Rath. Měli je dostat auditoři, kteří zkoumají efektivitu nemocničního provozu. S příchodem Tomáše Julínka na ministerstvo zdravotnictví v září 2006 hodnocení skončilo. „Odmítám vydávat ligové tabulky nemocnic. Takto se k hodnocení kvality péče nepřistupuje,“ zapomněl na svůj původní slib Julínek. Místo toho začal sestavovat síť s omezeným počtem specializovaných center v každém odvětví medicíny; například v onkologii jich vzniklo třináct. Pokud chce mít vážně nemocný pacient jistotu, že dostane kvalitní péči, měl by se obrátit právě na některé z nich. A do sestavování žebříčků se nehrne ani současný šéf resortu Leoš Heger. „Máme teď na starosti daleko důležitější věci, nejprve je třeba pohnout se zdravotnickou reformou.“

Za nemocnice férovější

Jediným vodítkem tak zůstává několik izolovaných projektů, které svépomocí dávají dohromady neziskové organizace a spolky. Seznam nejlepších nemocnic každoročně vydává například Health Care Institute, jehož databáze je dostupná na internetových stránkách Ligy lidských práv v projektu Férová nemocnice. Loni vyhrály tuto anketu Nemocnice Strakonice a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a kromě internetového hlasování pacientů se přihlíželo také ke spokojenosti zaměstnanců, finanční situaci nemocnice a její provozní efektivitě. Některé nemocnice navíc získaly v uplynulých letech národní či mezinárodní akreditace. Oba systémy hodnotí dostupnost péče, její organizaci, dodržování práv pacientů, bezpečnost péče, kvalitu personálu a hygienické podmínky. „Mezinárodní certifikát jen o něco přísněji posuzuje sběr dat, která popisují odborné výsledky jednotlivých lékařů, v klinické péči jde do většího detailu,“ vysvětluje Marx. Národní akreditaci má čtyřiačtyřicet tuzemských nemocnic a léčeben, tou mezinárodní se pyšní pět zařízení - pražská Ústřední vojenská nemocnice a Nemocnice Na Homolce, Fakultní nemocnice Ostrava, Masarykův onkologický ústav v Brně a pražský Ústav hematologie a krevní transfuze.

Pacientům nelze radit?

Jak už bylo řečeno, žebříčky nejlepších lékařů neexistují vůbec, „bílé pláště“ je principiálně odmítají. A to i přesto, že se před časem začalo hovořit o zrušení tabulkových platů a hodnocení zdravotníků podle kvality.
„Myslím, že nelze radit pacientům, o jaké lékaře se mají ucházet,“ říká třeba diabetoložka Alena Andersová z polikliniky v pražských Stodůlkách a dodává: „Naprosté špičky, tedy kliničtí lékaři, se věnují vědeckému výzkumu a nemají tolik času na běžnou ambulantní léčbu. Příjem nových pacientů je silně omezený.“ Andersová rovněž připomíná, že pokud mají slovutní lékaři i soukromou ordinaci, vede léčbu obvykle některý z jejich kolegů. „A jeho hodnocení může být úplně jiné,“ dodává.
A jaký názor mají lékaři na aktuální snahu TÝDNE? „S vašimi žebříčky nelze než souhlasit. Jsou v nich všichni ti, na jejichž přednáškách se diskutuje o nových lécích, trendech, doporučeních,“ říká doktorka Andersová. Zato třeba soukromý ortoped Oldřich Jelínek z Blanska není tak smířlivý: „Myslím, že daleko důležitější pro pacienta je osobní kontakt a zkušenosti s příslušným lékařem. Nechci se vás dotknout, ale mediální informace tohoto typu jsou obvykle velmi zatížené subjektivní chybou vybírajícího. Inzerce za peníze by možná byla objektivnější forma.“

***

Co nejvíce zobeme

Mezi nejužívanější léky v Česku už nepatří jen pilulky na žaludek, tlak a chřipku: lidé spolykali také rekordní množství léků na nervy (57 milionů krabiček) a srovnali se tak se západní Evropou. Vyplývá to z loňských dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky, podle nichž lidé v Česku spotřebovali léky za 73 miliard korun. Podobně hovoří také data Státního ústavu pro kontrolu léčiv za druhé čtvrtletí tohoto roku: co se týče počtu balení vydaných lékárníky, spotřebovalo se nejvíce léků na srdce a cévy OE 36 procent z celkového objemu. Téměř 15 procent tvořily léky na nervový systém a jako třetí nejužívanější skončily pilulky na zažívání a metabolismus OE 13 procent.

Obrázek

Foto popis| VÍCE SVĚTLA, PROSÍM! Je v pořádku, když si na nás doktoři posvítí. Ovšem stejně tak by si pacienti měli umět posvítit na doktory.
Foto popis| * KAM MĚ VEZETE A JAK SE JMENUJETE? Snažit se získat informace o kvalitě zdravotnických zařízení nemusí znamenat nedůvěru v lékařské schopnosti. Na zdravotní pojištění však za svůj život odevzdáme dost peněz na to, abychom se mohli ptát, kde mají lepší výsledky a kde horší.
Foto popis| * CO SKRÝVAJÍ ROUŠKY? Vědět, kdo hraje v současné české medicíně první ligu, by mělo pomoci zejména nejkvalitnějším zařízením a nejlepším lékařům. Jak to ale zařídit?

Foto autor| Foto: PROFIMEDIA