Standardy - manažerský nástroj pro všechny
15.11.2010
Historie akreditace ambulantních zdravotnických zařízení není dlouhá - teprve koncem devadesátých let minulého století se začaly objevovat publikace, které (obvykle adaptací standardů pro lůžková zařízení) specifikovaly požadavky na procesní řízení kvality a bezpečí na pracovištích ambulantních specialistů a lékařů primární péče.
Na SAK se jako první ambulantní zdravotnické zařízení obrátila Hornická poliklinika v Ostravě již v roce 2006. Vzhledem k velikosti tohoto zařízení a spektru poskytovaných služeb proběhlo prvé akreditační šetření dle Národních akreditačních standardů pro nemocnice, adaptovaných na ambulantní provoz. V následujících letech se zvyšoval počet žádostí o provedení akreditačního šetření na pracovištích ambulantních specialistů či v poliklinických zařízeních. To vedlo správní radu SAK k rozhodnutí vytvořit Národní akreditační standardy pro ambulantní zdravotnická zařízení - ty byly vydány s účinností k 1. lednu 2010.
Základní struktura (rozdělení do kapitol) je podobná jako u standardů pro nemocnice či pro zdravotnická zařízení následné a dlouhodobé péče. U každého ze standardů je uvedeno, na jaké typy ambulantních zařízení (ambulantní specializovaná péče, primární péče, domácí péče) se vztahuje - například povinnost dokumentovat ošetřovatelský proces se vztahuje pouze na zařízení domácí péče. U jednotlivých indikátorů pak navíc může být uvedeno, že se některý z nich vztahuje pouze na určitý typ zařízení. Takový výčet pochopitelně nemůže postihnout specifické podmínky konkrétního zařízení - proto při hodnocení výkonu posuzovaného zařízení mohou auditoři označit některý ze standardů/ indikátorů jako neaplikovatelný, a přiměřeně tak upravit celkové hodnocení.
Důraz kladen na dostupnost péče
Standardy přinášejí zdravotnickému zařízení v řadě oblastí povinnost vytvořit písemnou metodiku/vnitřní předpis upravující jednotlivé činnosti. Zatímco u poliklinických zařízení jistě půjde o „klasický“ vnitřní předpis, u menších zařízení je možné (a velmi účinné) naplnit požadavky mnoha standardů vytvořením „Provozního řádu“, ve kterém jsou popsány základní procesy, jako jsou objednávání pacientů, rozsah činnosti, postupy diagnostické a terapeutické péče včetně podávání medikace, dodržování práv pacientů apod.
Velkou pozornost věnují standardy dostupnosti péče v daném zařízení - obsahují například požadavek na zavedení objednacího systému a na pravidelné vyhodnocování jeho efektivity i požadavek na vyhrazení doby pro podávání telefonických konzultací.
Podobně jako u lůžkových zařízení i v ambulantní péči je požadavkem standardů SAK zavedení systému kontinuálního zvyšování kvality a bezpečí včetně sledování vybraných indikátorů kvality i výskytu nežádoucích událostí a analýzy jejich příčin (vše pochopitelně s ohledem na spektrum poskytované péče a její rozsah).
Samostatný standard v kapitole dodržování práv pacientů řeší péči o chronicky nemocné a o pacienty umírající včetně systematické léčby bolesti.
S ohledem na fakt, že se v řadě pracovišť ambulantních specialistů provádějí výkony v celkové anestezii, obsahují standardy požadavky na provedení a dokumentaci předanestetického, respektive preindukčního vyšetření v souladu s publikovaným doporučením odborné společnosti.
Hygiena rukou i v ambulanci
Neklinická část standardů obsahuje požadavky na vedení personální dokumentace (i v případě jediného zaměstnance musejí být dodrženy požadavky zákoníku práce), na jasný popis kompetencí pracovníků a jejich hodnocení. Pozornost věnují standardy též zajištění protipožárních opatření - to může být minimálním problémem v malé ordinaci, ale u velkých poliklinických zařízení (poskytujících např. služby jednodenní chirurgie či provádějících endoskopická vyšetření) je náročnost vytvoření požárních a evakuačních směrnic odpovídajících spektru poskytované péče srovnatelná se zařízením lůžkovým.
I „ambulantní“ standardy SAK věnují pozornost hygienickým a epidemiologickým opatřením včetně funkčního procesu hygieny rukou.
Při vytváření Národních akreditačních standardů pro ambulantní zdravotnická zařízení autoři vycházeli i ze srovnatelných zahraničních materiálů publikovaných v poslední době a z požadavků Mezinárodní společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví. V souladu s nimi obsahují standardy též požadavek na srovnávání výstupů péče s publikovanými databázemi či doporučeními národních nebo mezinárodních odborných společností. Národní akreditační standardy SAK pro ambulantní zdravotnická zařízení mohou proto dobře sloužit nejen těm pracovištím, která se rozhodnou absolvovat akreditační šetření, ale jako manažerský nástroj pro řízení kvality a bezpečí zdravotní péče i všem ostatním.
O autorovi| MUDr. David Marx, Ph. D., MUDr. František Vlček, Ph. D., Spojená akreditační komise
