Klíčové je správné vedení dokumentace
06.04.2009
** Očima právníka
Právní pohled na standardy klinické péče se dá zúžit zejména na problematiku zdravotní dokumentace. Otázka správného vedení zdravotní dokumentace a proces nakládání s ní totiž tíží jak jednotlivé zdravotnické pracovníky v běžném provozu poskytování zdravotní péče, tak vrcholové manažery zdravotnických zařízení. Stav zdravotní dokumentace pochopitelně leccos napoví o zdravotnickém zařízení samotném. I soudce při projednávání kupříkladu žaloby na náhradu škody při pohledu na neúplnou, nečitelnou či škrty obsahující dokumentaci sezná, že v dané nemocnici nemusí být vše v pořádku.
Vedení zdravotní dokumentace přikazuje zdravotnickým zařízením zákon o péči o zdraví lidu. V celkovém kontextu poskytování zdravotních služeb se jedná o nejvýznamnější dokument. Může být zásadním důkazem při obhajobě tvrzených pochybení, ale též základní listinou při návaznosti poskytované zdravotní péče. Právníci protistrany vždy s oblibou čtou v takových dokumentacích zdravotního stavu jejich klienta, kde je velmi detailně popsán každý subjektivní problém pacienta, který byl diagnostikován, ale už v téže dokumentaci nenajdou podrobný popis, jak na tyto popsané negativní jevy bylo reagováno. Pro daného lékaře to většinou znamená, že není schopen doložit svůj postup lege artis, což mívá pro stranu žalovanou neblahé následky v soudních rozhodnutích.
Přístup k citlivým údajům jen v rozsahu kompetence
Dalším zásadním aspektem zdravotní dokumentace je sběr a zpracovávání dat o jednotlivých pacientech. To pro subjekt, který vede zdravotní dokumentaci, znamená, že nakládá s tzv. citlivými údaji a nachází se zejména pod režimem speciálního zákona o ochraně osobních údajů. Je nutné si uvědomit, že do údajů o zdravotním stavu pacientů vedených ve zdravotní dokumentaci mohou nahlížet, a to jen v rozsahu nezbytně nutném pro splnění konkrétního úkolu v rozsahu své kompetence, osoby zákonem taxativně vyjmenované. To platí i pro jednotlivé lékaře. Není proto možné, aby libovolný lékař z jednoho zdravotnického zařízení měl možnost nahlížet do zdravotní dokumentace všech tam léčených pacientů bez podmínky, že tak činí v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Zdravotní dokumentaci lze mimo osoby vyjmenované zákonem zpřístupnit jen těm, které určí sám pacient, neboť se jedná o údaje týkající se jeho samotného. Ochrana zdravotní dokumentace a omezený přístup do ní by proto měly být úkolem manažerského vedení a platné standardy SAK ČR tomu výrazně napomáhají. V opačném případě se mohou jednotliví účastníci procesu poskytování zdravotní péče při neoprávněném zpřístupňování a sdělování uvedených údajů opakovaně dopouštět trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji a v rovině práva občanského zasahování do osobnostních práv lidské bytosti, což může vést k žalobám na ochranu osobnosti.
O autorovi| JUDr. Petr Šustek, Centrum zdravotnického práva Právnické fakulty UK v Praze
