Akreditace je nekonečný příběh

25.05.2009

„Současný systém akreditace je nastavený pro všechny pacienty stejně. Takový je i můj názor – všichni, kdo přicházejí do nemocnice, by měli mít dostupnou kvalitní péči bez rozdílu. Přijde mi to úplně normální. Navíc věřím, že kvalita má smysl,“ říká náměstkyně kvality péče Nemocnice Havlíčkův

Brod PhDr. Lada Cetlová, Ph. D.

* Jste doktorkou filozofie. Jak to souvisí s nemocniční péčí?

Jako náměstkyně kvality péče havlíčkobrodské nemocnice pracuji již skoro rok. Původní profesí jsem zdravotní sestra na anesteziologickoresuscitačním oddělení, kde jsem pracovala asi tři a půl roku, než mě oslovil ředitel střední zdravotnické školy v Havlíčkově Brodě, který mi nabídl stát se učitelkou odborných předmětů oboru ošetřovatelství.

* Jak se poté z pedagožky stane manažerka?

Kraj Vysočina coby zřizovatel doporučil všem svým pěti nemocnicím, aby zažádaly o akreditaci u Spojené akreditační komise (SAK ČR) a získaly tak osvědčení kvality péče. Když nový ředitel havlíčkobrodské nemocnice vyhlásil konkurz na pracovní místo manažera kvality nemocniční péče, vycítila jsem to jako svoji velkou příležitost a také možnost změny.

* To zřejmě chtělo velkou odvahu. Jiný na vašem místě by si možná řekl, že po tolika letech v práci, na kterou je zvyklý a má ji určitým způsobem „v krvi“, je odchod jinam krokem do nejistoty.

Máte pravdu, že jsem ve svém předešlém oboru pracovala dlouhou dobu. V poslední době jsem však cítila, že nechci ustrnout na stejném místě. Studovala jsem, ráda se učila, poznávala nové věci a tato změna byla přímo vítaná.

* Slovo akreditace dnes odborníci i laici skloňují ve všech pádech, ale málokdo dokáže úplně přesně vysvětlit, co všechno znamená.

Odborně řečeno jde o standardizaci, sledování a vyhodnocování procesů poskytované zdravotní péče, standardizaci podpůrných a řídicích procesů, systematické zvyšování odborné úrovně péče. V praxi to znamená především vytvoření uceleného systému vnitřních norem, kterými sledujeme, kontrolujeme a pravidelně vyhodnocujeme rizika při poskytování péče a těm se poté snažíme účinně předcházet. Je to nikdy nekončící proces, kdy se nemocnice stále snaží zvyšovat dosaženou úroveň při poskytování péče pacientům.

* Můžete prozradit, čím jste komisi při výběrovém řízení zaujala natolik, že vybrala právě vás?

Na tuto otázku by vám nejlépe odpověděla výběrová komise. Pokud mám přesto říct svůj názor, musím zmínit, že jsem se kdysi zúčastnila semináře pořádaného doktorem Davidem Marxem a věnovaného právě kvalitě nemocniční péče. Mě tehdy toto téma velmi zaujalo, protože jsem se jím zabývala už v rámci výuky na střední zdravotnické škole. Proto jsem při konkurzu přesně věděla, oč jde a co vše bude moje práce obnášet. Navíc znám nemocniční život jak z pozice zdravotní sestry, tak i vedoucí odborné praxe na škole.

* Co přesně je úkolem náměstka kvality péče? Určitě to není jen práce na tolikrát citované akreditaci.

Hlavním úkolem manažera kvality péče opravdu není jen přivést zdravotnické zařízení úspěšně k akreditaci, ale kvalitu péče o pacienta ve všech směrech zvyšovat. Patří sem například audity zdravotnické dokumentace, které jsme v naší nemocnici zavedli, audity léků a prevence nozokomiálních nákaz. Výsledkem těchto snah je i úspěch v celostátní soutěži Bezpečná nemocnice, kterou v loňském roce vyhlásil Kraj Vysočina společně se Spojenou akreditační komisí. Zde jsme získali 3. místo za projekt „Implementace stranového protokolu do praxe“. Za důležitý považuji rovněž projekt „Focus Group“ neboli neformální rozhovory s pacienty. Jednou za půl roku či za rok pozveme několik desítek pacientů, kteří byli v naší nemocnici hospitalizováni, na malou návštěvu, kde se mohou svěřit, jak byli spokojeni s kvalitou nemocniční péče, a uvést případné připomínky.

* Veřejní činitelé si často stěžují, že český národ je pasivní a lidé nemají o veřejné dění zájem. Například na zasedání obecních samospráv nepřijde nikdo, zato po straně si občané stěžují neustále. Chodí pacienti na tato vaše setkání?

V tomto směru nemáme žádný problém. Pacienti mají o setkání s vedením nemocnice zájem a diskutují s námi, jak byli s hospitalizací v našem zařízení spokojeni. V současné době jsme tuto možnost navíc rozšířili o dotazníky na webových stránkách nemocnice. Speciální schránky, kam pacienti mohou napsat a vhodit své připomínky, jsou umístěny i v hlavní budově nemocnice.

* Čeho se tyto připomínky týkají nejčastěji?

Častým tématem bývá nemocniční strava. Jakmile zjistíme určitý problém, snažíme se během dalších tří až čtyř dnů získat informace od nejširšího spektra hospitalizovaných pacientů a zjednat nápravu, případně zavést určitá opatření – například aby pacienti byli podrobně informováni, jakou nemocí trpí a proč se mají vyvarovat určitých potravin. Některé jejich připomínky vyplývají spíš ze skutečnosti, že neznají podrobnosti o své nemoci a dietě, kterou by měli dodržovat. V každém nemocničním pokoji proto pacient najde složku s informacemi, jaké typy diet existují a co obnášejí. Že například dieta číslo 10 vylučuje z potravy sůl. V souvislosti se stravováním pak pacientům nabízíme další služby, mimo jiné spolupráci s nutričním terapeutem. Pamatujeme ale i na duševní pohodu nemocných. Například věřící pacienti mají možnost pravidelné návštěvy bohoslužeb, nejen v nemocniční kapli, ale dokonce i ve zvlášť vyhrazených prostorách nemocnice, pokud jsou špatně pohybliví a nemohou kapli navštívit.

* Každý manažer má nějaký svůj úspěšný projekt, hýčká si ho a je na něj patřičně hrdý. Máte i vy v havlíčkobrodské nemocnici nějaký takový, který považujete obrazně řečeno za svoje dítě?

Projektů je více. Na prvním místě je to samozřejmě akreditace, ale hned po ní projekt canisterapie, který probíhá od září loňského roku na oddělení dlouhodobě nemocných. Dlouhodobě nemocní pacienti přijímají tuto možnost s

nadšením.

* Jaký by podle vašich zkušeností měl být ideální manažer kvality nemocniční péče?

Neměl by se nechat ničím odradit. Musí ho bavit jeho práce, nesmí se bát řešit i nepopulární věci a hlavně zavádět novinky. Ale především musí mít podporu vedení nemocnice a být dobrým týmovým hráčem. Ani sebelepší manažer nedokáže nic bez podpory svých kolegů a spolupracovníků. Měla jsem a mám štěstí na skvělý tým, vedený ředitelem nemocnice doktorem Vítem Kaňkovským, a samozřejmě jsou tu všichni zaměstnanci, od lékařů přes střední zdravotnický personál až po technické a pomocné pracovníky, bez kterých by to nešlo.
Také bych chtěla vyzdvihnout, že pracovník na mé pozici musí být „člověkem“ – umět pochválit, motivovat, vést, poděkovat...

* Zajímalo by mě, jak se vám daří prosadit své cíle například mezi lékaři. O některých je známo, že o svých medicínských zkušenostech, odbornosti a názorech neradi diskutují s někým, kdo není „jedním z nich“.

Možná máte pravdu, já to ale tak moc nepocítila. Měla jsem veliké štěstí, že při komunikaci s lékaři byl mým neocenitelným spolupracovníkem doktor Jaromír Havel, manažer kvality a primář centrálních operačních sálů.

* Jak dlouho havlíčkobrodská nemocnice na akreditaci pracovala?

První kroky se objevily za bývalého vedení nemocnice v roce 2006, které začalo seznamovat zaměstnance s tím, co je akreditace. Samotná příprava na akreditační řízení začala na jaře roku 2007, kdy také vznikl patnáctičlenný tým zaměřený na kvalitu nemocniční péče, složený ze zástupců vedení, lékařů a středního zdravotnického personálu. V roce 2007 se rovněž uskutečnilo předakreditační šetření za přítomnosti tří odborníků ze SAK ČR, kteří nám sdělili své připomínky. Na jaře 2008 tento tým přijel znovu, aby nám řekl, co je ještě třeba doladit. Chovali se profesionálně, představili nám, co vše je možné v rámci práce na akreditaci nemocnice uskutečnit, a na nás záleželo, jak to dokážeme zakomponovat do našich podmínek. Na samotný závěr akreditace pak přijel úplně jiný tým.

* Když slyším, co všechno akreditační přípravy obnášejí, musím se zeptat, jestli jste v té době spala dobře. Muselo to pro vás znamenat velké duševní vypětí.

Patřím k lidem, kteří mají rádi, když mohou vidět, že práce, kterou dělají, má smysl a na jejím konci jsou výsledky. Pak mi nečiní potíže ani vstávat a usínat v poněkud neobvyklých hodinách. V „den D“ – v září roku 2008, kdy jsme akreditační osvědčení dostali – jsem měla skvělý pocit a v duchu i nahlas děkovala všem zaměstnancům nemocnice, bez kterých by to tak dobře nedopadlo.

* Při přípravě na akreditační řízení jste poznávala nemocnici skutečně do hloubky i se všemi jejími problémy. Co je podle vás tím hlavním?

Důležitý je především lidský faktor a dále mnohokrát opakovaná fráze: peníze. Ovšem to je jenom můj čistě subjektivní názor.

* Zkuste si představit, že jste od ministerstva zdravotnictví dostala darem několik desítek milionů korun navíc. Nač byste je použila?

V první řadě bych investovala do kontinuálního vzdělávání lékařů, sester a ostatního nelékařského personálu. Dále do nákupu moderních nemocničních přístrojů a zdravotnické techniky. Pokud by něco zbylo, použila bych to na nákup nových nemocničních lůžek pro pacienty, kteří jsou hospitalizováni dlouhodobě. Ti už potřebují určité pohodlí například v podobě speciálních polohovacích postelí.

* Získat tyto peníze mohou nemocnice aspoň částečně z regulačních poplatků, které se nyní řada politiků snaží zase odbourat. Jak jste na tom vy – jste pro poplatky, nebo proti nim?

Říkám si, že pokud mohu investovat do věcí, které nejsou tak úplně nezbytné, třicet korun v peněžence najdu vždycky. Samozřejmě jiná je situace u určitých sociálních skupin pacientů, pro které cesta s receptem do lékárny může znamenat nemalou finanční zátěž, ale v takovém případě je na místě diferenciace.

* Porovnávala jste někdy v poslední době svoji práci pedagožky střední zdravotní školy a manažerky? Hledala jste při tom, co jste touto změnou získala a o co přišla?

Porovnávala bych nesrovnatelné. Jde o dvě zcela odlišné věci už co do délky pracovní doby. Praxe pedagogická mi ale možná byla dobrou přípravou na manažerskou práci. Umožnila mi být v neustálém kontaktu s mladými lidmi, kteří jsou zvídaví, ptají se a nespokojí se s povrchní informací. Já navíc vyučovala ročníky, kde v lavicích seděli dospělí jedinci, kteří už o zdravotnictví něco vědí. To vás neustále nutí zvyšovat svoje znalosti. Práce pedagožky mě tedy naučila intenzivně na sobě pracovat, abych se v budoucnu mohla stát manažerkou. Ale se studenty jsem se úplně nerozloučila. Díky pochopení našeho ředitele Víta Kaňkovského externě přednáším na katedře zdravotnických studií Vysoké školy polytechnické v Jihlavě. Nedávno jsem dokončila disertační práci, své zkušenosti předávám na konferencích, přednáškách či školeních.

* Nemocnicím se akreditační osvědčení uděluje jen na určitou dobu. Po jejím skončení pro vás pracovní maraton začne znovu. Lze ještě kvalitu nemocniční péče za současných podmínek posunout někam výš?

Samozřejmě že ano. Zvyšování kvality je nikdy nekončící proces. Kvalitu péče o pacienta lze v souvislosti s novinkami v léčbě a ošetřovatelství zvyšovat prakticky neustále. Akreditace byla naší nemocnici udělena na tři roky. V současné době již SAK ČR má připraveny nové akreditační standardy, které začnou platit od 1. září 2009. V prvním vydání bylo 50 standardů, druhé jich má 74. Objevují se nové oblasti jako ochrana osobních údajů, ochrana dat a mnohem jasněji je popsán ošetřovatelský proces a jeho součásti. Akreditace je jeden nekonečný příběh.

* V poslední době se hodně diskutovalo o uzákonění nadstandardní péče. Tak aby pacient, který si zaplatí, měl nárok nejen na lepší pokoj, ale třeba i na přednostní operaci bez čekání nebo kvalitnější kloub. Nejsou podobné snahy tak trochu krokem proti samotné akreditaci a snahám SAK ČR? Vždyť by pak stačilo zřídit několik speciálních oddělení pro lépe platící pacienty, jež si bude nemocnice neustále vylepšovat, než se snažit o náročné akreditační řízení pro celou nemocnici? Proč by měl mít špičkovou péči i pacient, který si za ni nic nezaplatí?

Takový názor jsem od ministryně zdravotnictví neslyšela ani nečetla, proto ho nemohu komentovat. Nicméně současný systém akreditace SAK ČR je nastavený pro všechny pacienty stejně. Takový je i můj názor, všichni pacienti v nemocnici by měli mít dostupnou kvalitní péči bez rozdílu. To mi přijde normální.

* Viditelně jste životní optimistka.

Samozřejmě, navíc věřím, že kvalita má smysl.

* Zmínila jste délku pracovní doby. Co na to rodina? Neslyšela jste někdy doma „mami, když jsi stála za katedrou, bylo nám lépe, nechceš se tam vrátit“?

Samozřejmě, že v době, kdy jsem vyučovala na zdravotnické škole, byla rodina zvyklá, že jsem přicházela domů například již ve dvě odpoledne. V naší rodině však panuje tolerance, velmi mne v mé práci podporují.

* Upřímně, jak dlouhá je doopravdy pracovní doba nemocničního manažera?

Oficiálně osmihodinová, jako každá jiná, ve skutečnosti se ale s nějakými pevnými časovými intervaly počítat nedá.

* Máte vůbec čas na relaxaci? Kde čerpáte energii?

Ráda jezdím na kole, uklidňují mne vycházky se psem a práce na zahradě, mám ráda turistiku a cestování.

***

PhDr. Lada Cetlová, Ph. D. * 1962 v Havlíčkově Brodě Jako zdravotní sestra pracovala 3,5 roku na ARO Okresní nemocnice Havlíčkův Brod, 23 let působila jako odborná učitelka SZŠ a VZŠ Havlíčkův Brod, nyní je náměstkyní kvality lékařské péče Nemocnice Havlíčkův Brod. Titulu Ph. D. v oboru ošetřovatelství dosáhla na Fakulte zdravotníctva a sociálnej práce Trnavskej univerzity, externě učí na katedře zdravotnických studií Vysoké školy polytechnické v Jihlavě.

Foto autor| Foto: Štěpánka Saadouni
Foto autor| Foto: Štěpánka Saadouni