Specifická úprava pro různé typy zdravotnických zařízení

10.08.2009

* Národní akreditační standardy SAK ČR

Podobně jako v zahraničních systémech byla i první verze národních akreditačních standardů určena nemocnicím - tomu odpovídají i požadavky standardů, které jsou zaměřeny především na úpravu procesů v akutní péči. Postupně se však Spojená akreditační komise ČR stávala adresátem požadavků zařízení následné a dlouhodobé péče (léčeben) a zařízení péče ambulantní (poliklinik) o provedení akreditace.

„Nemocniční“ standardy sice umožňují aplikaci na jiná zdravotnická zařízení (některé standardy se nehodnotí), nicméně narůstající počet zájemců především z řad poskytovatelů dlouhodobé a následné péče vedl k tomu, že Spojená akreditační komise ČR začala připravovat k vydání Národní akreditační standardy pro následnou a dlouhodobou péči a Národní akreditační standardy pro ambulantní péči. Obě nové publikace v současnosti procházejí širokým připomínkovým řízením a budou vydány na podzim letošního roku, s účinností od počátku roku 2010.

Standardy pro následnou a dlouhodobou péči

Při tvorbě standardů vycházeli autoři ze skutečnosti, že existují různé typy zdravotnických zařízení poskytujících následnou a dlouhodobou péči - v publikaci jsou tedy standardy generické, aplikovatelné na všechny typy zařízení, dále pak standardy aplikovatelné například jen na psychiatrické léčebny či rehabilitační ústavy.
Obecná struktura standardů je stejná jako u těch nemocničních - základním principem zůstává zavedení procesního řízení a hodnocení dodržování nastavených procesů. Větší důraz se klade na plánování péče o klienty, zejména na plánování dlouhodobé. Nedílnou součástí je proces plánování propuštění, který by měl být v souladu s akreditačními standardy zahájen bezprostředně po přijetí klienta a měl by být strukturován jako proces týmový, minimálně za účasti lékařského a ošetřovatelského personálu a sociálního pracovníka v zařízení i v komunitě. Tak se pro klienty může zajistit péče přiměřená jejich potřebám.
Standardy vycházejí ze specifické personální struktury zařízení následné a dlouhodobé péče - umožňují stanovit vlastní frekvenci vyšetřování klienta lékařem -, která závisí na aktuálních potřebách klienta, nikoli na charakteru pracoviště, kde pobývá. Standardy rovněž dovolují předepisovat léčiva na delší dobu dopředu, vždy s jasnou identifikací osoby, která ordinaci pro konkrétní den provádí, i té, která jednotlivé dávky podává.
Obecně lze říci, že jsou akreditační standardy pro následnou a dlouhodobou péči ve srovnání se standardy pro nemocnice „měkčí“ v oblastech týkajících se denních vizit lékařem či včasnosti provedení komplexního vstupního vyšetření. Na druhé straně jsou „tvrdší“ v oblasti kontinuity ošetřovatelské, rehabilitační a psychosociální péče a jejich návaznosti.
Velkou pozornost věnují standardy právům klientů, zejména právu na léčbu bolesti a důstojné umírání. S ohledem na psychiatrické léčebny je extenzivně ošetřeno používání omezovacích prostředků. Podobně jako standardy pro nemocnice ošetřují standardy pro následnou a dlouhodobou péči komunikaci se zdravotnickými zařízeními v komunitě - zejména při předávání klientů do ambulantní péče.
V oblasti řízení kvality a bezpečí jsou standardy pro následnou péči totožné se standardy nemocničními - předpokládají, že v akreditovaném zdravotnickém zařízení je systematicky rozvíjen projekt zvyšování kvality a bezpečí, včetně sběru příslušných dat (indikátorů kvality). V požadavcích standardů jsou rovněž obsaženy proaktivní hodnocení rizika a sledování výskytu nežádoucích událostí.
Častá obava prezentovaná zástupci léčeben v diskuzích o možném akreditačním šetření se týká technického stavu budov a zařízení. Podobně jako u nemocnic standardy pro následnou a dlouhodobou péči nevyžadují špičkové technologie a moderní budovy - jejich cílem je, aby se péče poskytovala v prostředí bezpečném a odpovídajícím hygienickým normám. Toho lze v mnoha případech dosáhnout bez nutnosti velkých investic, jen změnou některých procesů. Vzhledem ke spektru klientů zařízení následné a dlouhodobé péče věnují akreditační standardy velkou pozornost zavedení postupů při nutnosti evakuace v důsledku požáru, zakouření či z jiných důvodů.

Standardy pro ambulantní péči

Podobně jako zahraniční instituce zabývající se externím hodnocením kvality reaguje i Spojená akreditační komise ČR na poptávku po vydání akreditačních standardů pro tento významný segment zdravotní péče. Standardy jsou rozděleny podle typu ambulantního zdravotnického zařízení, kterého se týkají - primární a ambulantní specializovaná péče, polikliniky, zařízení domácí péče. Velkou inspirací při tvorbě uvedených standardů byly existující Mezinárodní standardy pro ambulantní péči a Mezinárodní standardy pro centra primární péče vydané Joint Commission International.
Standardy pro ambulantní péči mají sice podobnou strukturu jako standardy nemocniční, jejich celkový počet je ale menší - průměr připadající na jednotlivé typy zdravotnických zařízení je 30 standardů. Pochopitelně se zaměřují především na kontinuitu péče poskytované konkrétním pacientům, na její plánování ve spolupráci s dalšími zdravotnickými zařízeními (lůžkovými i ambulantními), dále na spolupráci s agenturami zajišťujícími péči o handicapované pacienty apod.
Aby Spojená akreditační komise ČR zachovala vysoké požadavky akreditačních standardů na kvalitu a bezpečí poskytované péče a současně aby předešla neúměrnému administrativnímu zatěžování individuálních ordinací, je omezen počet vnitřních předpisů upravujících některé činnosti. Požadavek je ale na existenci zavedeného postupu - očekává se tedy, že příslušný proces je zaveden v souladu se standardem a je dodržován.
Akreditační standardy obsahují řadu požadavků, které mohou být pro některá zařízení ambulantní péče nové - například v oblasti řízení kvality a bezpečí poskytované péče či řízení lidských zdrojů. Ze zkušeností víme, že zdaleka ne všechna zdravotnická zařízení jasně stanovují odborné kompetence jednotlivým pracovníkům. Očekává se však, že akreditační standardy mohou být pro ta zařízení, která se rozhodnou k přípravě na akreditaci, cenným nástrojem pro praktické zavádění požadavků vycházejících jak z národní legislativy, tak z obecně přijímaných principů zvyšování kvality a bezpečí.
Požadavky na technické a organizační zabezpečení poskytované péče (stav budov, vybavení technologiemi a zajištění příslušných revizí, hygienický stav zařízení) jsou formulovány obecně pro všechny typy zařízení. Je tedy logické, že jejich naplnění v ordinaci jednoho ambulantního specialisty bude snazší než v případě velké polikliniky.
Podobně jako ostatní publikace o standardech Spojené akreditační komise ČR je i tato vypracována tak, aby byly požadavky pro pracovníky zdravotnických zařízení natolik srozumitelné, aby minimalizovaly potřebu externích konzultací, a tím i náklady na přípravu k akreditačnímu šetření. Standardy budou ještě dopracovány na základě připomínek z terénu - během podzimu letošního roku provede Spojená akreditační komise ČR pilotní testování v zařízeních, která již o akreditaci projevila (případně v budoucnu projeví) zájem, a očekává se, že od ledna 2010 by již mohla probíhat akreditační šetření.

Foto autor| ilustrace: shutterstock
Foto autor| ilustrace: shutterstock

O autorovi| MUDr. David Marx, Ph. D., MUDr. František Vlček, Spojená akreditační komise ČR