Akreditace vyžaduje spolupráci všech

07.04.2008

U příležitosti slavnostního předání reakreditačního certifikátu mezinárodní společnosti Joint Commission International (JCI) Ústřední vojenské nemocnici Praha (viz MT 9/2008) představil Carlo Ramponi, výkonný ředitel evropské kanceláře JCI, změny související s novým vydáním akreditačních standardů.
„Za posledních pět let jsme nasbírali mnoho zkušeností z nemocnic po celém světě, abychom mohli definovat několik základních problémů v oblasti poskytování bezpečné (!) zdravotní péče. Jedná se především o skladování, předepisování a podávání léků ve zdravotnických zařízeních,“ uvedl C. Ramponi. „Pravděpodobně se ptáte, proč jsme v této oblasti zvýšili požadavky. Uvedu dva příklady, které nejsou tak aktuální, ale stále mají svou platnost. Ze studií provedených v USA vyplývá, že 6,5 % hospitalizovaných pacientů se stane obětí nežádoucí události spojené s medikací. Přibližně osmadvaceti procentům uvedených chyb se dá ovšem předejít.“ Další studie z roku 1994 ukazuje, že více než milion Američanů je ročně hospitalizován vinou poškození vzniklého při poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních. Tento problém se podle C. Ramponiho netýká pouze lůžkových zdravotnických zařízení, ale má svou platnost i v sektoru ambulantní péče. „JCI se k dané problematice postavila tak, že přepsala a přeorganizovala všechny standardy týkající se nakládání s léčivy v nemocnici a sdružila je do jedné kapitoly. Pokud bych vám měl tedy něco doporučit, tak začít pracovat na této oblasti pokud možno co nejdříve, protože je to opravdu velmi náročné,“ upozornil C. Ramponi.

Screening pro zajištění prevence pádů

Velké změny proběhly také v oblasti ověřování dosaženého vzdělání a licencí zdravotnického personálu a řízení kompetencí. „V některých zemích světa jsou v této oblasti opravdu četné a velké podvody. Např. v Indii má až třetina všech zdravotníků, ale i nezdravotnických pracovníků v nemocnicích falešný dokument o svém vzdělání. Aktuálně se daný problém nemusí týkat evropských zdravotnických zařízení, ale nepochybně nastane ve chvíli, kdy sem začnou ve větší míře proudit pracovní síly ze zemí třetího světa,“ konstatoval C. Ramponi.
Upozornil dále na šest mezinárodních bezpečnostních cílů, jejichž účelem je snížit pravděpodobnost poškození pacienta při poskytování zdravotní péče. „Je třeba zajistit správnou identifikaci nemocného, standardizovat komunikaci mezi zdravotnickými zařízeními a zvýšit bezpečnost podávání vysoce rizikových léků. Dále předcházet poškození pacientů v důsledků pádu v nemocnicích – především screeningem a identifikací rizikových pacientů, kterým bude poskytována intenzivnější ošetřovatelská péče, již na začátku hospitalizace –, snížit riziko nosokomiálních nákaz a zajistit provádění chirurgických výkonů na správném pacientovi, správném orgánu a správné straně. JCI proto zavedla tzv. univerzální protokol prevence stranové záměny a tlačí na to, aby jej všechna akreditovaná pracoviště implementovala,“ vysvětlil C. Ramponi a dodal: „Na standardy JCI je třeba pohlížet jako na určitý systém, který pomáhá předcházet poškození nemocných v průběhu poskytování zdravotní péče. Je však nutno zdůraznit, že zajištění bezpečnosti při poskytování zdravotní péče vyžaduje účast všech pracovníků nemocnice – od zřizovatele přes management až po každého zaměstnance.“

Požadavky pacientů se oprávněně zvyšují

Obecné aspekty řízení kvality a bezpečnosti poskytované zdravotní péče v České republice prezentoval MUDr. David Marx, Ph. D., ze Spojené akreditační komise ČR: „Naši pacienti zdaleka nemají rovný přístup ke kvalitním zdravotním službám. Možná proto, že ani nevědí, co kvalitní péče je a co mají po zdravotnících a zdravotnických zařízeních požadovat. Vzpomeňme si na začátek devadesátých let, kdy se řízení kvality v českých nemocnicích rovnalo sběru dotazníků spokojenosti pacientů. Ale čím dál více se pozornost přesouvá do oblasti tvrdé argumentace, která nepochybně souvisí s dodržováním národních či mezinárodních standardů, a tudíž s akreditací zdravotnického zařízení.“
Upozornil mimo jiné na to, že občané-pacienti mají mnohem širší přístup k informacím, a tedy i vyšší požadavky na poskytovaní kvalitních služeb. „Senioři, kteří v ČR tvoří většinu klientů zdravotnických zařízení, už nejsou jen babičky v šátcích, které sypou slepicím a s důvěrou se obracejí na pana doktora, ale jsou to lidé, u nichž trvale stoupá počítačová gramotnost a kteří chtějí být dostatečně informováni,“ vysvětlil MUDr. Marx.
Významná je podle něj i role médií. „Lékař už není v pozici nekritizovatelného poloboha a mnohdy se může cítit jako štvaná zvěř. Ale musíme si uvědomit, že zdravotnictví dnes není vnímáno jako ‚magie‘, ale jako jedna z placených poskytovaných služeb. Tudíž média jako zástupci veřejnosti zcela korektně tlačí na to, aby se otevřeně hovořilo i o případných selháních a zveřejňovaly se informace.“

Špatná hygiena rukou stále tolerovaným rizikem

„Pokud chceme mluvit o poskytovaní kvalitní a bezpečné zdravotní péče, musí se pro zdravotnické zařízení stát dodržování standardů prioritou. Chcete-li koupit nový přístroj nebo zavést nový postup na oddělení, dotknou se změny obvykle jen malého počtu pracovníků. Zatímco řízení kvality a bezpečnosti se dotkne úplně všech a nepřinese jim primárně mnoho pozitivního. Musejí změnit své chování a postupy, na které jsou desetiletí zvyklí. Získání akreditace je tedy o několik řádů těžší než získání financí na obnovu přístrojového parku, ale na druhou stranu má dlouhodobý efekt a znamená jasný prospěch pro pacienty,“ vysvětlil MUDr. Marx.
Podle něj je především potřeba soustředit se v českých nemocnicích na prevenci záměny léků s podobnými názvy a na jejich oddělené skladování – nejen v centrálních skladech, ale i na jednotlivých odděleních. Strategickým cílem v této oblasti je elektronická preskripce, v jejímž softwaru je implementován nástroj pro prevenci záměn. Dále je nutná standardizace předávání pacientů mezi směnami, která předpokládá stanovení určitého minimálního rozsahu předávaných informací o nemocném. S tím bezprostředně souvisí i jasná identifikace ošetřujícího lékaře či sestry.
„Hygiena rukou představuje riziko, které je bohužel dlouhodobě tolerováno. Nedávno jsme se studenty v rámci bakalářské praxe sledovali, jak často si praktici, chirurgové, internisté, lékaři na JIP a ‚žákyně‘ myjí a dezinfikují při práci ruce,“ uvedl závěrem D. Marx. „Nejlepších výsledků samozřejmě dosahovaly studentky. Z lékařů byli se 75 % nejúspěšnější pracovníci na JIP, nejhorší praktici. Opravdu zajímavá byla kasuistika jednoho praktického lékaře, který za den vyšetřil asi sedmdesát pacientů, přitom třikrát jedl, třikrát použil toaletu, a ani jednou si neumyl ruce.“

Foto popis| Zajištění bezpečnosti při poskytování zdravotní péče vyžaduje účast všech – od zřizovatele nemocnice přes management až po každého zaměstnance, říká Carlo Ramponi, výkonný ředitel evropské kanceláře JCI.
 

Foto autor| Foto MT