Povídání o lékových chybách v České republice
01.02.2007
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
U mikrofonu je tentokrát Martina Mašková. Na lékové chyby umírá v České republice každoročně kolem tří tisíc lidí. Tato informace zazněla koncem loňského na desátém kongresu nemocničních lékárníků. Mediálně známý je případ z havlíčkobrodské nemocnice, kde zaměstnanec zabíjel vysokými dávkami heparinu, léku proti srážlivosti krve. Jaké nejčastější chyby v podávání a předepisování léků v nemocnicích i v jiných zdravotnických zařízeních se dělají, jak a kdo kontroluje, aby k nim nedocházelo, jak jim předcházet, alespoň tyto náměty bychom rádi postihli v té dnešní diskusi a dovolte mi rovnou přivítat své hosty. V Hradci Králové ve studiu máme pana docenta Jiřího Vlčka, který působí na tamní farmaceutické fakultě a v uplynulých čtyřech letech byl členem komise ad hoc komise Evropského parlamentu pro bezpečnou praxi používání léčiv. Dobrý den.
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Dobrý den.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zde ve studiu v Praze je magistr Michal Hojný, který vede lékárnu pražského Institutu klinické a experimentální medicíny IKEMu a který je také členem představenstva České lékárnické komory. Vítejte i vy dobrý den.
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Hezké odpoledne.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A časem se k nám připojí také doktor David Marx, lékař, který je členem správní rady spojené Akreditační komise, tato komise se zabývá kontrolou kvality nemocnic, respektive uděluje jim akreditaci, jakýsi průkaz kvality péče. Začněme ale v zahraničí. Profesor David Kazen je jedním z manažerů a expertů britské Asociace pro bezpečí pacientů, která monitoruje pochybení, k nimž dochází ve zdravotnických zařízeních v Anglii a Walesu. Za poslední rok a půl, jak mi řekl, došli k číslu šedesáti tisíc případů.
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Většina zpráv tohoto titulu přichází z nemocnic, ale to neznamená, že by se netýkaly i primární péče, tj. praktických lékařů.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvedl profesor Kazen. Nejvíc případů úmrtí či zhoršení, vážného zhoršení zdravotního stavu podle něj souvisí s injekčním podáváním léků. A jaký podíl těchto incidentů tvoří špatné dávkování léků?
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Špatné dávkování je nejčastější příčinou.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uvádí doktor Kazen.
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Asociace zatím narazila na třicet případů úmrtí či velmi vážného zhoršení zdravotního stavu, třicet procent našich zpráv se týká špatného dávkování.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Upřesnil tento britský odborník. Zprávy o pochybeních při aplikaci léků přicházejí podle něj z jednotek intenzivní péče, ale i z dalších nemocničních oddělení, přičemž nejohroženějšími skupinami jsou děti a senioři. A nejčastější příčiny lékových chyb obecněji?
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Špatně napsaný recept, nedůsledná příprava léků, jeho podávání, anebo nedůsledná kontrola jeho aplikace. U dětských pacientů například musíte znát přesnou tělesnou váhu, nesmíte nic odhadovat, k chybám přispívá i to, pokud nemáte dostatečnou praxi, třeba v podávání infuzí.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Řekl mi profesor Kazen. Velká část případů úmrtí pacientů souvisí si podle něj i s účinky protisrážlivých látek, tedy zmíněného heparinu, který, jak víme, zabíjel v havlíčkobrodské nemocnici.
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Bývá nesprávně předepsáno, špatně připraven nebo moc rychle podáván, pacient ho totiž, jak víme, dostává infúzí. Heparin se aplikuje v desítkách tisíc nemocničních oddělení, pořád tady mluvíme o Anglii a Walesu.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A jak profesor Kazen dodal, všude na světě prakticky, například i ve Spojených státech, Austrálii je heparin spojen s případy úmrtí, souvisí to s tím, že tato látka je aktivní i v malých koncentracích, je velmi účinná. Kontrola farmakoterapie vyžaduje podle britského experta souhru všech aktérů, zdravotníků i lékárníků. A znalost dřívějších zkušeností s daným typem léků, ale je tu i lidský faktor.
David COUSINS, manažer a expert britské Asociace pro bezpečí pacientů
--------------------
Je potřeba, aby v nemocnici panovala otevřená atmosféra, možnost říci otevřeně, že se práce nedaří tak, jak jí lidé zamýšleli, pokud panuje atmosféra obviňování, pokud se říká: "My tady neděláme chyby a když je děláme, tak je personál přísně potrestán." Chybí informace potřebné pro zlepšení systému.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Míní profesor Kazen. Český zdravotnický systém by si měl podle něj klást otázku, zda v něm panuje otevřenost, zda v něm lidé dokážou mluvit o pochybeních, anebo zda zdravotnictví je nadále postaveno na disciplíně. Pojďme tedy nejprve k základním faktům. Pane magistře Hojný, jaké jsou nejčastější lékové chyby v České republice?
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Já bych se možná v krátkosti zastavil u té části, která se týká ambulantních pacientů, ty nejčastější chyby, které vznikají, souvisí například s předepsáním léků, jehož dávkování je potom uvedeno ve větších dávkách, než jsou maximálně povolené dávky, nebo naopak, u někoho paradoxně je nebezpečné, pro toho pacienta, může být některé přípravky užívat i v nižších dávkách než je obvyklé. Velmi často dochází k nežádoucím účinkům v důsledku nevhodných kombinací, kombinací léků a nejčastěji nebo častou příčinou lékových chyb může být i dávkování přípravků, které nerespektuje to, jakým způsobem je ten přípravek vyroben, jaká je jeho, odborně řečeno, léková forma.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente Vlčku, z toho, co magistr Hojný popsal, co považujete, nebo co podle vaší zkušenosti je nejčastější případ, ty nevhodné kombinace, to nadměrné nebo naopak nedostatečné dávkování, nebo jaká je vaše zkušenost?
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
To je velice těžká otázka, pokud bychom to měli brát jako z praxe v České republice, protože nemáme dostatek dokladů o všech možných lékových pochybeních, které jsou v průběhu farmakoterapie, se vyskytují. Já bych tedy chtěl se zmínit ještě o jedné věci, to je vůbec systém, který určitým způsobem dovoluje některé ty pochybení, aby se na pacientovi páchali, proto si třeba myslím, že bych možná kombinace dal před dávkové dávkování ...
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevhodné kombinace.
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
No, ono to je, ano, je to směs léčiv, které pacient dostává předepsány. Pokud to je v nemocnici, tam to je většinou dobře organizováno, jde to jedním směrem a jsou o tom určité záznamy. Pokud však v té ambulantní péči, tam vidím určitý problém v tom, že pacient navštěvuje několik lékařů a neinformuje je o svých těchto návštěvách a vlastně takto získává různé léky. Přitom ty léky v této dnešní době, to je džungle léková, těch názvů léčiv je hodně, mnohdy se dublují vzájemně, někdy působí proti sobě, a tak může docházet k určitým potom problémům toho pacienta.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pacient třeba bere dva léky s odlišnými názvy, ale stejnou účinnou látkou, jeden podepsal internista nebo předepsal, a druhý praktický lékař. Jak ten pacient, coby laik, může rozlišit, že vlastně by si měl dát pozor a měl by prostě mít třeba jenom jeden lék tohoto typu.
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Když bude mít pacient svého lékárníka, se kterým on bude konzultovat ty věci, tak je možný, že to odhalí odborník, a to, co je další věc, my jsme i v rámci té ad hoc komise, kterou jste vzpomínala, kde mimochodem profesor Kazen byl také její členem, navrhovali, že je úplně nevhodná balení léčiv. To, že vlastně každá firma chce tam především vyjádřit své jméno léku a neúčinnou látku.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
V Británii má podle statistik zhruba každý desátý recept nedostatky. Pane magistře, jaký podíl asi tak podle vašeho odhadu receptů v České republice má nedostatky?
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Tak nedokážu /nesrozumitelné/ na celou republiku, ale IKEM se snaží být otevřená nemocnice. A my jsme v loňském roce se snažili zmapovat potenciální lékové chyby u receptů, které přišly k nám do naší lékárny, zhruba z počtu asi sedmdesáti tisíc receptů jsme odhalili potenciální chyby asi u čtyř set.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co takové recepty falešné, je to extrém nebo přece jenom v České republice je ještě dost těžké odhalit falešný recept?
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Jak říkal pan docent Vlček, léková džungle pro pacienty, tak i bohužel receptová džungle pro lékárníky, protože dá se říct, že neexistuje centrální evidence recepturních tiskopisů, a to samozřejmě výrazným způsobem zjednodušuje všem, kteří se pokouší recepty vyfalzifikovat, tu jejich činnost.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente Vlčku, zaujala mě ještě ta pasáž naší diskuse, kde jsme hovořili o, vlastně o té komunikaci mezi pacienty a lékaři, zajímá mě, jestli to podle vás může souviset i s jakýmsi možná až patriarchálním vztahem, že české zdravotnictví možná někdy trpí jistou přezíravostí vůči pacientovi. Já teď ocituji ministra Tomáše Julínka, který například prohlásil: "Pacient je často pro lékaře jen objekt, na kterém provádí své zákroky," konec citátu. Jak se na to díváte vy, pane docente?
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Dejme tomu, jsou určité špatné vztahy mezi jednotlivými profesemi a dokonce i ten pacient nevěří systému zdravotnickému tak, aby prostě si sděloval, jakou péči on sám potřebuje. On má určitou svojí představu, někdy dobrou, někdy možná trošku horší, mylnou, ale prostě je zajímavé, že je hodně těch, kteří prostě nechtějí tyto svoje zkušenosti, nebo nechtějí se prostě s tím podělit, s tím dalším zdravotníkem. To není tak jednoduché, říct: "Tak a teďka bude otevřená, ta spolupráce." Musíme se zeptat: "Je na to připraven pacient, je na to připraven ten zdravotnický systém, kolik času máme na to," viz i třeba lékárník má dvě minuty na výdej léčiva, praktický lékař denně pět minut na ošetření, takže jako viděl bych tam víc věcí, ale ano, je to problém, je to velký problém v té nekomunikaci a tím je možno vzniku těch pochybení.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já připomenu, že mými hosty jsou docent Jiří Vlček z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, magistr Michal Hojný, který vede lékárnu pražského institutu IKEM, v tuto chvíli bychom měli už mít na telefonu také doktora Davida Marxe, který je členem správní rady spojené Akreditační komise, přeji dobrý den i vám.
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
Dobré odpoledne.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane doktore, jaký asi je podíl chyb v léčbě, konkrétně tedy v medikaci, konkrétně v podávání léků. Může podle vás vznikat následkem toho, že prostě lékař je přetížen, že nemá dost času?
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
Ten výskyt pochybení při léčbě pacientů přímo v nemocnicích se pohybuje mezi sedmi až jedenácti procent všech hospitalizovaných, přičemž tři a půl procenta hospitalizovaných z důsledku toho pochybení zemře, anebo je nějak nenapravitelně poškozeno. Z celého toho komplexu vedou operační výkony, anesteziologická péče a na třetím místě jsou chyby při podávání léků. Pochopitelně, že únava, ale v tomhle případě ani ne tolik lékařů, jako spíše ošetřovatelského personálu, sestřiček, hraje poměrně významnou roli při tom pochybení. Já si vzpomínám na jedno video ve Spojených státech, kde natáčeli chirurga při operaci. A čím déle při té samé operaci a čím déle on operoval, tím více pohybů při těch samých výkonech prováděl, protože byl unavenější. Nicméně já se osobně nedomnívám, že na těch pochybeních při podávání léků hraje přetíženost nebo únava lékařů nějakou, nějakou významnou roli, mnohem větší roli hraje nedostatečná pozornost věnovaná prevenci těchto rizik ze strany nemocničního managementu.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
O prevenci je, myslím, velmi důležité mluvit, připomenu, že vlastně jedna, jeden z podnětů, proč se věnujeme této diskusi, byla ona havlíčkobrodská kauza, kdy pracovník anesteziologicko-resuscitačního oddělení zabil několik svých pacientů, v tuto chvíli se vyšetřuje, kolik jich vlastně bylo a právě předávkováním lékem heparin, v souvislosti s tou prevencí, jaká, opět se ptám doktora Marxe, jaký systém kontroly v nemocnici funguje, co se týče vlastně aplikace léčiv?
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
Tak klasikové medicíny říkali, že rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce, podávání léků je činnost velmi riziková, proto je překvapivé, že řada nemocnic vůbec nemá žádným vnitřním předpisem ten postup upraven, kdo smí lék předepsat, jak se formální lék předepisuje do dokumentace pacientů, kteří jsou v nemocnici hospitalizováni a jak se podává. Existence takového předpisu, který jasně řekne, že ten předpis musí být čitelný, že ho musí učinit lékař, že se nesmí léky ordinovat po telefonu, ale třeba i to, a na to si mohou dát pozor sami pacienti, že sestra musí podávat lék přímo z původního balení, z té krabičky, ve které přijde ten lék, nesmí si ho připravovat dopředu, do nějakých kalíšků a kelímků, nebo například něco tak primitivního, že když se léky dělí různými těmi půlčičkami a děličkami, anebo drtí v drtících miskách, tak po každém použití se ti půlčičky a děličky musí umýt, my se opakovaně setkáváme v nemocnicích s tím, že jsou tam zbytky všech možných léků a pacient pak dostává léky, které předepsané neměl, navíc mluvíme-li o tom heparinu, jsem se setkal v řadě zdravotnických zařízení s tím, že ta nemocnice ve spolupráci s nemocničním lékárníkem vytipuje rizikové léky, obvykle ty, které se podávají nitrožilně, ty nepodává jedna sestra, ale sestry dvě, čímž je zajištěna takzvaná kontrola čtyř očí, anebo sestra a lékař, a snižuje se tím riziko pochybení.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste označil za riziko také to, když si pacient s sebou, třeba na lůžkové oddělení nosí vlastní léky, jak často se to stává?
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
To se stává poměrně často, tím spíše, že řada těch léků má vysoký doplatek a nemocnice samy vybízejí ty pacienty, aby si léky brali s sebou. Do určité míry to lze tolerovat, ale pouze tehdy, když ta nemocnice velmi striktně tenhle proces ošetří, že to je zúžené třeba jenom na několik málo léků, ale hlavně, když pacient svoje léky odevzdá sestře do úschovy a vydává mu je z jeho zásob sestra, přestože to není zcela v souladu, zejména s pojišťovenskými pravidly, aspoň to snižuje to riziko, za zcela neakceptovatelný bych označil postup zejména na nějakých těch malých odděleních, třeba očních nebo krčních, kam ten pacient přijde na krátkou dobu, kdy mu tu léky nechají u sebe a on si zcela nekontrolovatelně bere léky sám.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente Vlčku, řekl jste, že více než dvě třetiny lékových chyb mohou přímo ohrozit pacienta, jaké jsou ty nejčastější důsledky?
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Jistě, jako jeden může být klidněji úmrtí pacienta, na to jsou příklady, nevhodné podání cytostatik, které jsme řešili v Evropské unii, kde teda jsou víc otevřené systémy a kde sbírají už tyto informace, takže jako je můžeme dál použít a ukazovat na to, jakým způsobem, jak se jim vyvarovat. Jsou známy případy, kdy jsou náplasti s opioidními analgetiky a třeba je vnouček odlípne babičce, přilípne si je sám sobě na kůži a umře. Samozřejmě vážné jsou další potíže, které toho pacienta můžou vést k lékaři a k léčbě jiných onemocnění, může to vést třeba k Parkinsonismu, protože ty léky mohou být velmi účinné, interakce, které mohou mít ty lékové interakce, můžou také pacienta výrazně ovlivnit. Na druhé straně ovšem zase i významné interakce u pacienta, který může profitovat z této kombinace léčiv, takže jako nedá se velice zjednodušeně říct: "Ano, tohle to je problém jaksi ve zdravotnictví, to bychom měli vyloučit, a toto problém není." Musíme si uvědomit, že léky mají svoje rizika. A pokud jsou z nějakých důvodů špatně použity, tak můžou škodit.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokud bychom se ptali na onu bariéru založenou na obavách, jak vnímá případnou otevřenost či neotevřenost v informovanosti mezi lékaři a lékárníky, lékař David Marx?
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
Ta otevřenost mezi lékařem a lékárníkem už má určité historické kořeny a nepodléhá tolik hierarchickému uspořádání zdravotnictví. Ten problém té hierarchie u pacientů, kteří leží v nemocnici, je o stupeň níže, mezi sestrami a lékaři. Sestry mnohdy vám řeknou, že oni ..., jim byla ta dávka byla divná, co pan doktor předepsal, ale oni se nedovolily se lékaře zeptat, jestli to myslí vážně, protože s ním měly před tím špatné zkušenosti, to je třeba úplně v rozporu s tím, co se děje v Británii nebo ve Spojených státech, kde ta sestra má povinnost takzvaně zapískat na píšťalku poplachovou a nesmí ten úkon provést.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente Vlčku, někteří zdravotníci poukazují na to, že zdravotní sestry nedostávají zatím pro farmakoterapii potřebné vzdělání. Je tomu tak podle vás?
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Při studii ošetřovatelství, tak léčivu je věnována velmi malá část. Tady si myslím, že to asi až tak nutné není, ovšem chtělo by to se zeptat, jak jednotlivé nemocnice se snaží tento handicap dohnat. Ten si myslím, že se dohnat dá, a tady vidím velkou roli určitého toho kontinuálního vzdělávání, kdy si teda pomůžou v nemocnici vlastními silami, kdy dochází ke kontinuálnímu vzdělávání i středního zdravotnického personálu, co se týká právě vlastností o léčivech, jejich správného podávání, jejich možných rizik, které vyvolávají a podobně. Zdá se mi, že tato aktivita v našich nemocnicích není moc vysoká v tomhle tom směru, právě proto, že se spíš dává na školeních, které se vede přes farmaceutické firmy než tedy přes vnitřní systém edukace.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dovolte mi, vlastně na toto téma, s tímto tématem se obrátit opět na lékaře Davida Marxe. Jak se nemocnicím daří podle vás dohánět třeba to nedostatečné vzdělání ve farmakoterapii u zdravotních sester?
David MARX, člen správní rady Akreditační komise
--------------------
To záleží na tom, do jaké míry se ty nemocnice věnují zavádění systému kvality a bezpečí. Ty, které procházejí takzvaným akreditačním procesem, nebo jakýmkoliv jiným procesem externí kontroly, mají jako povinnost, aby ty osoby, které léky podávají, nejenom ty, které je předepisují, měly pravidelně prozkušovány takzvané kompetence, to znamená, mimo jiné i znalostí o těch častých rizikových nežádoucích účincích léků, ale třeba také o tom, který lék podat, s kterým jídlem, v takzvaných interakcích s potravou a podobně. Těch, které prošly, akreditací doposavad je asi patnáct, v letošním roce jich bude dalších čtyřicet nebo padesát, procházejí i některé léčebny a je otázka tak minimálně osmnácti, čtyřiadvaceti měsíců, nežli se ta nemocnice připraví.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Blížíme se k závěru, ještě bych se ráda vrátila k tématu informovanosti pacientů, myslíte si, pane magistře Hojný, že by fungoval v České republice švýcarský model, kdy se prostě některé skupiny pacientům, hlavně třeba chronicky nemocní nebo malé děti, musí dát povinně zaregistrovat v určité lékárně?
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Mně osobně je sympatičtější model jakési centrální databáze terapie konkrétního pacienta tak, aby se ten pacient svojí lékárnu mohl vybrat dle libosti a ať přijde kamkoliv, tak tam bude mít ten konkrétní lékárník, který je vysoce erudovaný odborník v oblasti nakládání s léčivy, ty informace, na základě kterých bude moc pacientovi kvalitně poradit.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane docente Vlčku, pomohlo by, kdyby existovala jakási informační centra o lécích, centra pro veřejnost, nezměnilo by to třeba i rozšířenou praxi na užívání léků, anebo prostě to, o čem jsme mluvil, totiž o té špatné kombinaci?
Jiří VLČEK, Farmaceutická fakulta, Hradec Králové
--------------------
Samozřejmě, že z naší zkušenosti, protože určité lékové informační centrum máme sami otevřeno a financujeme ho zdrojů katedry, tak vidíme, že by jistě byl zájem i od laiků, ale, a byl by docela velký zájem. Zajímavé je, že pacienti stresovaní u lékaře, někdy i stresovaní v oficíně, pak teprve najednou zjistí, že by měli některé informace shánět, možná, když si přečtou ten příbalový leták doma v klidu, ale je tady jednak strach z toho, že bychom to nezvládli, protože to děláme se svým doktorandy. A druhá věc je, obáváme se, že informace, které nám ti jednotliví pacienti řeknou, si nemůžeme nějakým způsobem verifikovat, takže řešíme to tak, že ať se teda zeptají třeba svého lékárníka a on s náma potom ten problém řeší, to znamená, že se jich zeptají na další detaily, které by třeba bylo potřeba vědět, aby to řešení toho dotazu nebylo zdlouhavé.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zcela konkrétně u starších lidí, kteří většinou trpí více chorobami či záněty, které se hůř léčí, se setkáváme často s tím, že berou, já nevím, třeba deset, patnáct léků za den. Pane magistře, mají lékárníci čas těm starším pacientům pomoci zredukovat množství léků?
Michal HOJNÝ, vedoucí lékárny Institutu klinické a experimentální medicíny IKEM, člen České lékárnické komory
--------------------
Tak pravomoci lékárníka v tuto chvíli v Čechách toto neumožňují, mnohdy ale v lékárnách stačí takové drobnosti, jako zavedení diskrétní zóny, je paradoxní, že v bance, když si jedete vybírat účet, je vám nepříjemné, když vám někdo stojí za zády a vidí, kolik nul na šeku vypisujete, zatímco když si do lékárny jdete se svojí hrstičkou receptů pro své léky, tak si tuto informaci spousta pacientů ani nestráží a není jim to divné, že jim někdo za zády stojí, proto říkám, mnohdy pro to zklidnění toho pacienta postačí diskrétní zóna, kdy za ním, vedle něj, v okruhu tří metrů nikdo nestojí, na poradenství /nesrozumitelné/ si myslím, že lékárník čas má, některé lékárny v tuto chvíli zavádí takzvanou individuální konzultační činnost, kdy má ten pacient možnost se objednat třeba na konkrétní dobu a ten lékárník se mu více věnuje, ale samozřejmě tohle je činnost, kterou ti lékárníci dělají, v uvozovkách, jako vlastní hobby, protože ze strany zdravotní pojišťovny v tuto chvíli hrazena není a rozhodně ne každá lékárna má prostor k tomu, aby se takto široce pacientovi věnovat mohla, ale je to samozřejmě snahou i lékárnické komory, aby této individuální poradenské činnosti dala jakýsi standard a aby bylo možné pacientům tuto službu nabídnout v širší míře.
Martina MAŠKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr naší diskuse Michal Hojný, který vede lékárnu pražského institutu IKEM. Velice děkuji všem třem svým hostům, jak tedy Michalu Hojnému, tak docentu Jiřímu Vlčkovi z Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, a doktoru Davidu Marxovi, kteří s námi byli ve spojení, čili loučím se se všemi hosty, posluchačům děkuji za pozornost. Od mikrofonu se loučí Martina Mašková.
