Nemocnice nejsou bezpečné

22.06.2007

Ministr zdravotnictví chce dát lidem návod, jak se bránit tomu, aby je zdravotníci poškodili

Praha - Každý desátý pacient odchází z nemocnice poškozen jen proto, že zdravotníci udělali chybu. Děsivé číslo? To ano.
Obzvlášť když si člověk uvědomí, co je za ním: operovaný jiný orgán, než se kterým pacient do nemocnice přišel. Játra poškozená lékem, který pacient dostal omylem, protože byl určen pro někoho jiného. Nebo nadosmrti postižené dítě, protože se sestra přeslechla a místo „dvě“ jednotky slyšela „pět“.
A co je nejhorší: ročně tyto chyby zdánlivě neomylných lékařů a sester vedou k více úmrtím, než kolik lidí zemře při dopravních nehodách nebo na rakovinu prsu. Vyplývá to ze studií v Americe, Kanadě i v dalších zemích. V Česku se podobný výzkum teprve připravuje.
MF DNES byla už před šesti lety první, kdo na nebezpečí v nemocnicích upozorňoval. Ale až teď první ministr zdravotnictví přiznal, že jde o problém, který je nutné řešit.
„Nelze v nemocnici všem slepě důvěřovat. Lékař opravdu není bůh, ale bohužel přetrvává mýtus, že je to člověk, který absolutně dokáže rozhodovat o našem zdraví a o tom, co se děje v našem těle,“ řekl ministr zdravotnictví Tomáš Julínek.
„Jediná nemocnice, kde se nestala žádná chyba, je ta, kterou ještě neotevřeli,“ říká lékař David Marx, který se kvalitě péče a bezpečí pacientů dlouhodobě věnuje.

Umyl jste si ruce, doktore?

Právě Marx bude s ministerstvem spolupracovat na vydání Knihy bezpečí. Tu chce Julínek vydat ještě letos na podzim a má pomoci pacientům, aby dokázali sami sebe chránit v nemocnici.
Na první pohled působí některé rady, které bude kniha obsahovat, legračně. Marx například radí, aby se pacienti nebáli zeptat lékaře, jestli si umyl ruce.
„To není k smíchu, to je vážný problém,“ varuje Marx. „Výzkumy ukázaly, že si ruce při vizitách, kdy lékaři kontrolují jednoho pacienta za druhým, myje jen patnáct procent z nich. A pokud bych měl mít na výběr mezi tím, že moje máma, kterou přivezu do nemocnice na operaci, zemře na sepsi, kterou na ni přenesl lékař s neumytýma rukama, a mezi tím, že na mě chvíli bude pan doktor křičet, jak si dovoluju ptát se ho, zda si umyl ruce, volím to druhé,“ říká Marx.

Lékař chyboval? Tak přes palubu s ním...

Problém také je, že české nemocnice nesledují systematicky podobné nežádoucí události, jako jsou chyby personálu či nakažení infekcí, a nevyvozují z nich poučení. „Což v žádném případě neznamená trestat chybujícího lékaře, ale zajistit, aby někdo jiný jeho chybu někdy jindy neopakoval,“ říká Marx.
V Česku to však bohužel spíš vypadá tak, že pokud lékař chybuje, nemocnice prohlásí, že s tím nemá nic společného a že šlo o selhání jednotlivce. A lékaře se zbaví.
„Obvykle se pochybení přičte jednomu zdravotníkovi a ten je za chybu propuštěn. To je ale chyba. Sledování nežádoucích událostí má vést jen k tomu, aby se příště nic podobného nestalo. Kdyby takový systém byl, netrvalo by tak dlouho, než by byl odhalen takzvaný heparinový vrah,“ říká Marx.
Ministr chce nyní dát pacientům dostatek informací, aby věděli, co všechno je může v nemocnici ohrožovat, a mohli se včas bránit. Třeba tak, že se zeptají, proč mají dostat tuto injekci, když ji včera neměli, nebo proč teď mají modré pilulky, když doposud brali růžové.
„Pacienti se v knize třeba také dozvědí, kolik operací nebo jiných zákroků nemocnice dělá. Platí, že čím víc jich udělají, tím mají zkušenější lékaře,“ popisuje náměstkyně ministra Markéta Hellerová.

***

* Chyby zdravotníků Královéhradecká nemocnice vyoperovala pacientovi opačnou ledvinu, než měla. Chirurg si nezkontroloval, zda řízne správně, a doživotně jej tak poškodil. Novorozenec zemřel v pražské fakultní nemocnici jen proto, že lékař ordinoval v noci po telefonu a sestra slyšela místo dvě jednotky pět jednotek. Ortopedové jiné velké pražské nemocnice voperovali pacientovi náhradu kolenního kloubu, ale na zdravou nohu. Chybu nepřiznali, dokázali pacienta naopak přesvědčit, že při operaci zjistili, že potíž je na jeho druhé noze. Sestra nevymyla půličku léků a rozpůlila v ní tabletu pro pacienta. Ten byl naneštěstí těžký alergik. Látka, která v půličce zůstala, u něj vyvolala těžký záchvat.