Žlutý kopec slouží pacientům

24.11.2006

Pokud procházíte chodbami Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) v Brně, nemůžete si nevšimnout atria se svěžími rostlinami a sochou. Není tu jen na okrasu.
 

ŠPIČKOVÉ PRACOVIŠTĚ

Pacienti se tu spontánně scházejí, povídají si, sdělují zkušenosti, nabírají síly... Nestěžují si na personál, jeho přístup k nemocným ani na léčbu, jak bývá v mnoha zdravotnických zařízeních zvykem. Vědí, či podvědomě cítí, že jsou tu v dobrých lidských rukách. Léčí se zde nejen nemocní „ze spádové oblasti“ Jihomoravského kraje, ale z celé České republiky, a dokonce i ze zahraničí. Vyslechla jsem poznámku jednoho britského pacienta o porovnání lékařské péče zde v MOÚ a v Londýně. Podle něj zde pacienti nalézají to, co jim zdravotnictví britské metropole nebylo schopno nabídnout. V čele Masarykova onkologického ústavu stojí prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc. Co ho na toto pracoviště přivedlo, jaké změny tu zažil a co plánuje do budoucnosti?

* V současnosti vedete Masarykův onkologický ústav. Za jakých okolností jste zde začal pracovat?

Pracoval jsem tu před dvaceti lety, ale pak jsem odešel do Fakultní nemocnice BrnoBohunice. Koncem minulého století jsem pět let studoval chronobiologii na univerzitě v Albany ve státě New York a tamtéž jsem absolvoval i fellowship z onkologie. V roce 2000 se do MOÚ vrátil profesor Žaloudík, který byl ředitelem ústavu přede mnou, a já jsem jej následoval hned v roce příštím. Shodli jsme se na tom, že Masarykův onkologický ústav vyžaduje určité, a to podstatné, změny. V 90. letech převládala v péči o onkologické pacienty skepse. Připadalo nám, že se zde klade důraz spíše na paliativní (udržovací a následnou) léčbu. Měli jsme však v paměti zkušenosti ze zámoří a naším cílem bylo vybudovat moderní ústav, který poskytuje diagnostiku a terapii na úrovni současného světového medicínského poznání.

* Jaké další cíle vedle pozvednutí úrovně ústavu jste si stanovili?

Měli jsme plány daleko ambicióznější. Chtěli jsme, aby rakovina přestala být strašákem. Časem se ukázalo, že boj proti předsudkům nejen laické veřejnosti, ale i kolegů má smysl. Dělat moderní medicínu i na poli onkologie má praktický dopad jak na prognózu značné části nemocných, tak i na kvalitu jejich života. Stále se však setkáváme s předsudky svých kolegů. Informovanost je lepší než před pěti lety, ale řada lékařů i nyní tvrdí, že rakovinu nemá cenu léčit. My však společně s profesorem Vorlíčkem tvrdíme, že je správné a účelné poskytnout správnou léčbu správnému pacientovi.

* Jaké byly začátky vašeho působení v MOÚ?

Jednoduché to nebylo, museli jsme vyměnit část týmu. Zůstali jen ti, kteří s námi chtěli budovat novou onkologii, kteří se chtěli dále vzdělávat, kteří viděli, že onkologie je perspektivní obor a že na onkologická pracoviště pacienti nemusejí chodit jen umírat. Není možné léčit každého pacienta jen morfiem jako beznadějný případ. Jsou nemocní, kteří dříve neměli naději na přežití, ale nyní je umíme vyléčit. Jako příklad můžeme uvést velkou skupinu lymfomů nebo germinativní nádory varlat. Skepse není na místě.

* Masarykův onkologický ústav je jedním z osmnácti Komplexních onkologických center. V čem všem vidíte přínos této sítě pracovišť?

Každý pacient by měl mít příležitost projít centrem. Tam multidisciplinární komise, v níž je přítomen histopatolog, onkolog, chirurg, radioteapeut, radiodiagnostik a další specialisté, posoudí, zda může být kvalitní péče poskytnuta na pracovišti, kde byl nemocný diagnostikován, či zda bude profitovat z péče v centru. V centrech by měl být zajištěn náročnější terapeutický postup, který je nad možnosti jiných zařízení. Sem by měli být směřováni i nemocní, kteří by profitovali ze zařazení do klinických studií, jež v centrech probíhají. Centra by však měla sloužit i jako garanti poskytované péče těch pracovišť, která se ke spolupráci přihlásí. Jedině taková oddělení či kliniky by měly mít smlouvy na poskytování onkologické péče se zdravotními pojišťovnami. Tento trend je zcela v souhlasu s tím, co bylo řečeno letos na výroční konferenci Americké společnosti pro klinickou onkologii (ASCO 2006): I drahá onkologická léčba má být dostupná pro všechny pacienty, kteří ji potřebují, a měla by být soustředěna do center, kde je zajištěna kontrola kvality poskytované péče i sledování ekonomických parametrů. Z kapacitních důvodů však nemohou být všichni nemocní léčeni v Komplexních onkologických centrech.

* V čem je váš ústav výjimečný?

Máme se čím pochlubit. V Masarykově onkologickém ústavu je úžasný kolektiv, jehož členové mají zájem, aby bylo naše zařízení prestižním a světově uznávaným pracovištěm. Nejen že poskytuje komplexní diagnostiku a léčbu, probíhá tu i preventivní program, který byl vypracován na základě údajů z Národního onkologického registru. Díky individualizaci postupu jsme v tomto programu schopni diagnostikovat onkologické onemocnění ve velmi časných stadiích. K našim úspěchům též patří to, že Jihomoravský kraj je oblastí s nejvyšší účastí žen v mamografickém screeningu. Z Národního onkologického registru můžeme po statistickém zpracování (SVOD) porovnat křivky přežití u onkologických diagnóz v jednotlivých krajích. Za své výsledky se nemusíme stydět a na rozdíl od mnoha dalších pracovišť je zveřejňujeme. Naši nemocní oceňují dobrý kontakt s lékaři i sestřičkami a pomocným personálem. Setkáváme se s tím, že raději podstoupí i delší cestu, aby mohli být léčeni u nás.

* Kontrola kvality, akreditace - to jsou pojmy v současnosti skloňované ve všech pádech. Jak se k nim staví MOÚ?

Léčba v našem pojetí je více než pouhé podávání léků. Ti, kdo měli odlišný názor, ústav opustili. Akreditační proces všechny zbylé a nově přicházející stmelil. Celý tým s ním totiž musí být srozuměn, věřit mu a podporovat ho. Nejtěžší je donutit lidi, aby přemýšleli jinak. Vedení proto nastínilo otázku standardizace postupů a jejich kontroly a pracovníci sami vypracovali cestu, jak požadovaných kriterií dosáhnout. Popsali svou práci, jak ji měli zažitou z každodenní praxe, a tak vznikl standard. Obávám se, že direktivní proces nefunguje, u nás si postupy pracovníci tvořili sami.

* Usilujete o mezinárodní akreditaci?

Předně musím říci, že příští rok nám vyprší akreditace SAK ČR, takže se určitě pokusíme o její znovuzískání. Otázka mezinárodní JCI akreditace je stále aktuální a rádi bychom se o ni ucházeli, ale čekáme na názor ministerstva zdravotnictví, poněvadž předchozí ministr ji nedoporučil.

* Provoz zdravotnických pracovišť má i ekonomické aspekty. Jak je na tom MOÚ?

Onkologická léčba je drahá a levnější už nebude. Chceme-li zajistit proklamovanou správnou léčbu správnému pacientovi, nesmí to být na úkor ztráty prosperity celého zařízení. Nelze každému podávat monoklonální protilátky, nejen z ekonomických důvodů, ale i proto, že víme, že u některých pacientů nebudou fungovat. Prostředky musíme využít racionálně ku prospěchu pacientů. I o tom se hovořilo na letošním ASCO, a to zcela novým způsobem. Dříve Američané hlásali, že pacient musí dostat maximální péči bez většího ohledu na cenu. V přednášce Oncology Business Management, která byla pořádána pro manažery z USA, však opakovaně zaznělo, že je nutné zohledňovat i ekonomická hlediska, vyhledávat prediktivní parametry úspěšnosti léčby a terapii jim přizpůsobovat. Mým krédem je spokojený pacient, spokojený zaměstnanec a zdravá ekonomika. Vše se odvíjí od ekonomiky - když ta bude zdravá, budou dobré výplaty, bude spokojený zaměstnanec a bude spokojený i pacient.

* Jak se vám daří tohoto cíle dosahovat?

Spočívá to v monitorování systému a získávání dat. Když jsme do ústavu s prof. Žaloudíkem nastoupili, v podstatě nikdo nevěděl, jak ekonomika běží. První, co jsme udělali, bylo, že jsme donutili ekonomické složky, aby ekonomiku učinily ve všem naprosto průhlednou. Tím se jasně ukázalo, kudy unikají peníze a kde se jich nedostává. Uvědomili jsme si, že je nutné, aby každý úsek měl přehled o svém hospodaření, aby každá vrchní sestra, každý primář znal náklady a výnosy na svém úseku. Vědí tedy, kolik pacientů ošetřili a kolik je to stálo, mohou porovnávat různá časová období. Představuje to další informace, jak úspěšní jsou. Podporujeme myšlenku podle níž to, co je přínosem pro pacienta, přinese zároveň peníze.

* Zdá se, že onkologické programy mají zelenou. Zázraky se však nestávají. Na co v současnosti narážíte, jaké jsou vaše největší problémy?

Se stoupající kvalitou péče a jejím zveřejněním přicházejí noví pacienti. Bohužel stále nejsou dořešeny problémy v systému úhrad. Léčíme podle paušálů stanovených na základě loňského objemu poskytnuté péče. Dostali jsme tedy možnost navýšení pět procent, ale máme o desítky procent více pacientů. Museli jsme bohužel omezit některé diagnostické výkony, což nás opravdu netěší. Některé výkony provádíme zadarmo a v poslední době jsme museli doporučovat pacientům, aby se obrátili na jiná centra se srovnatelnou kvalitou. Stále věřím, že se Česká onkologická společnost ČLS JEP domluví s pojišťovnami na řešení financování Komplexních onkologických center.

Foto popis| Ředitel MOÚ prof. Rostislav Vyzula s prezidentem Václavem Klausem.
Foto autor| Foto: PhDr. Zuzana Joukalová

Foto popis| Vizita v MOÚ.
Foto autor| Foto: PhDr. Zuzana Joukalová