V nemocnicích není bezpečno

06.12.2006

Hydepark

David Marx, předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví Nespoléhejme na to, že nemocnice je bezpečné prostředí - není tomu tak.

Prostředí nemocnic a léčeben je pro své pacienty vysoce rizikové. Účinné léky a špičková technologie mohou pacientům velmi pomoci, ale také je mohou chybou či cíleným zneužitím ze strany personálu poškodit, nebo dokonce zahubit. Jasně to vyplývá ze zahraničních studií. Ty také prokázaly, že tři až jedenáct procent hospitalizovaných pacientů je nezvratně poškozeno z důvodu chybného poskytnutí zdravotní péče, nikoli onemocnění.

Neselhává jen jednotlivec

Přitom většina těchto pochybení není způsobena selháním jednotlivce - obvykle jde o opomenutí ze strany nemocnice, když podcení nutnost jasně popsat prováděné činnosti a pravidelně je kontrolovat.
Jen asi pět procent chyb má charakter selhání jednotlivce - obvykle buď v důsledku psychické poruchy, nebo kriminálního chování.
Mezi nejčastější omyly patří záměna pacientů, záměna orgánů při operaci, chyby při chirurgických výkonech a při podávání léků.
Úmyslné poškození pacientů zaměstnancem nemocnice není časté, zato jeho důsledky bývají tragické. Takový člověk má totiž možnost škodit pacientům delší čas a obvykle trvá dlouho, než ho někdo začne podezírat. Zdravotnická zařízení jsou - v rozporu s realitou - vnímána jako velmi bezpečná místa.
Nikde na světě nelze rizika v nemocnicích zcela vyloučit. Existují však nástroje, které je mohou minimalizovat. Ve zdravotnických systémech rozvinutých zemí je takovým nástrojem obvykle akreditace zdravotnických zařízení, tedy velmi zjednodušeně standardizace prováděných činností a nezávislá externí kontrola kvality a bezpečí.
Akreditovaná nemocnice musí mít zavedený přísný systém výběru nových zaměstnanců na základě jejich odborných i osobnostních kvalit. Musí též důsledně dodržovat zapracování nováčků pod přímým dohledem zkušeného pracovníka a v průběhu zapracování i na jeho konci zaměstnance hodnotit.
U nás se akreditace nemocnic provádí již od roku 1989 a zatím jsou podle mezinárodních standardů akreditovány dvě nemocnice a podle našich národních devět.
V roce 2007 by mělo přibýt dalších třicet.
Kvalita práce všech pracovníků akreditované nemocnice je hodnocena jedenkrát ročně, přitom se posuzují konkrétní výsledky práce s jednotlivými pacienty.
Akreditovaná nemocnice musí rovněž průběžně sledovat výsledky poskytované péče a okamžitě reagovat na jakékoli výchylky (například nevysvětlitelný nárůst komplikací).
V oblastech s vysokou mírou rizika - například práce na ARO či jednotkách intenzivní péče - musí akreditovaná nemocnice vypracovat velmi podrobné pracovní postupy, jejichž cílem je ochrana pacientů. Příkladem může být i zavedení povinné „kontroly čtyř očí“ při manipulaci s rizikovými léky, tedy vzájemná kontrola zdravotníků.

Kontrola není všemocná

Povinností pro akreditované zařízení je dále v praxi prověřovat, jak bezpečné je prostředí nemocnice -jak jsou pacienti chráněni proti napadení či proti krádežím, a také zda je v případě nutnosti možno nemocnici rychle evakuovat. Je smutná realita, že ve většině našich nemocnic není na bezpečnost nemocničního prostředí kladen dostatečný důraz, zejména na těch pracovištích, kde je větší množství pacientů s nějakým handicapem (například geriatrická oddělení).
Žádný systém kontroly nemůže eliminovat veškerá rizika. Akreditace je však nástrojem k jejich výraznému zmenšení a signálem pro pacienty, že dané zařízení se otázkami kvality zdravotní péče a jejího bezpečí systematicky zabývá. Navíc musí být pacienti a případně jejich blízcí v nemocnici obezřetní - nespoléhat se na to, že nemocnice je z definice bezpečné prostředí. Není tomu tak.

Foto popis|

O autorovi| David Marx