Zákon by měl stanovit inspekční povinnost

16.06.2000

S MUDr. Pavlem Březovským, novým ředitelem oboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví, o připravovaných legislativních normách.

* Na kterých zákonech MZ v současnosti pracuje?

Ministerstvo připravuje zákony o zdravotní péči, o zdravotnickém zařízení, o transplantacích a o státní správě ve zdravotnictví. Původně to měl být jeden zákon tzv. kodexového typu, ale došlo k dohodě, že se rozdělí na čtyři. Byly osloveny všechny odborné společnosti a jejich připomínky vezmeme v potaz. Rovněž se připravuje vyhláška o jednodenní chirurgii a také v tomto případě dostaly odborné společnosti návrh vyhlášky, aby se vyjádřily k tomu, které z navržených výkonů by se mohly provádět v režimu jednodenní péče.

* Z čeho vyplývá potřeba této vyhlášky?

Její příprava souvisí s tím, že systém DRG, o jehož zavedení se uvažuje, s jednodenní chirurgií nepočítá. V praxi by to znamenalo, že by pacienti v nemocnici zůstávali po určitou průměrnou hospitalizační dobu, vždy však delší než jeden den. To by sice bylo pro nemocnici ekonomicky výhodnější, ale zhoršili bychom komfort pacienta zbytečným prodlužováním hospitalizace. Vyhláška umožní kalkulovat úhradu za jednodenní hospitalizaci jinak, ale v odpovídajících hodnotách. Zatím bohužel platí, že čím kratší dobu je pacient v nemocnici, tím nižší jsou úhrady péče. Přitom dobře víme, že první čtyři dny hospitalizace jsou nejnáročnější jak ze zdravotnického hlediska, tak i finančně. To musíme upravit.

* Co sleduje zákon o státní správě ve zdravotnictví?

Tato norma už musí akceptovat regionální uspořádání republiky. Bude se týkat způsobu vzniku zdravotnických zařízení, tvorby jejich sítě a kromě jiného i úlohy jednotlivých článků státní správy. Velký důraz klademe na funkci krajského zdravotního rady. To bude klíčová osoba pro zajišťování dostupnosti a kvality poskytované péče v jednotlivých regionech. V souvislosti s tímto zákonem pravděpodobně dojde k určité změně vztahů mezi nemocnicemi, které spolu povedou jednání už na regionální úrovni. Ale aby někde nedošlo k omezení dostupnosti péče, ministerstvo musí mít nad tímto procesem dohled. V současné době prakticky chybějí informace o tom, jaká péče, kde a hlavně jak se poskytuje v krajských a okresních nemocnicích. Přímo řízené organizace mají povinnost předávat ministerstvu nejen ekonomické výsledky, ale i přehledy o poskytované péči. Krajské a okresní .nemocnice tuto povinnost nemají. Kontrola regionálních zařízení spadá do působnosti okresních úřadů , následně pak ministerstva zdravotnictví.

* Hodláte tuto situaci změnit?

Snažíme se do zákona o státní správě ve zdravotnictví zakotvit inspekční povinnost preventivního charakteru nad jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Chceme zjistit, zda je úroveň poskytované péče na dostatečné úrovni, což nemůže posoudit ani okresní, ani krajský úřad, ale pouze odborníci. Překvapilo mě, že zatímco Česká obchodní inspekce je naprosto běžný pojem a každý provozovatel obchodu ví, že inspekce může kontrolovat, zda má jeho zboží odpovídající kvalitu a není-li poškozován zákazník, ve zdravotnictví v současné době nic podobného neexistuje. Je to škoda, protože kdybychom působili preventivně, ubylo by jak znaleckých komisí, tak stížností pacientů.

* Takže přehled o tom, jak působí zmíněné nemocnice, státní správa neměla?

Existuje sice kontrola na úrovni okresů, ale informace se dostávají do systému pouze prostřednictvím statistik ÚZIS a jsou svým způsobem průřezového charakteru. Kromě toho se dostávají k vyhodnocení s určitým časovým odstupem. Jestliže chceme, aby byl vývoj ve zdravotnictví pozitivní, musíme mít pro práci na zákonech a vyhláškách informace daleko dříve k dispozici. Proto se snažíme vytvořit podmínky, aby byly dostupné, což umožní vyrovnat nerovnováhu mezi informovaností poskytovatelů, zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví jako gestora poskytované péče. Také by nám to umožnilo poskytovat pacientům určité průřezové informace o tom, co mohou od systému očekávat. Provázanost státní správy ve vertikální i horizontální rovině přímo závisí na těchto informačních tocích.

* V jaké fázi je příprava diagnostických a léčebných standardů?

Máme velkou výhodu v seznamu výkonů, který nemusí sloužit pouze ke.kalkulaci úhrady, ale i jako popis správné léčebné praxe pro daný výkon. Koneckonců i každá znalecká komise vychází v první řadě z náplně toho kterého výkonu a posuzuje, zda jí odpovídal průběh léčby. Další standardizace už vlastně existuje například v onkologické terapii ve formě léčebných onkologických protokolů. Pacient je zařazen do určitého protokolu a jeho léčba probíhá podle optimalizované varianty. Při zpracovávání standardů budeme dále postupovat jako dosud. Budeme vytipovávat další zvláště náročné léčebné postupy, které mohou být určitým způsobem standardizovány. Půjde například o terapii nedonošených kojenců, použití pre- a postoperačně nízkomolekulárních heparinů u ortopedických a chirurgických výkonů. Standardizaci budeme provádět vždy tak, aby byla ve prospěch pacienta a optimalizovala léčebné postupy. I na této práci se samozřejmě musejí podílet odborné společnosti a také komise ministerstva pro kategorizaci léčiv.

* Chystají se nějaké změny, pokud jde o akreditace nemocnic?

Akreditační proces, tak jak dosud probíhá, chápou zdravotnická zařízení jako dobrovolný. Podle mého názoru by ale měl být více institucionalizován. Akreditační standardy, kterých je téměř šedesát, popisují správný průchod pacienta nemocnicí z hlediska bezpečnosti provádění výkonů i maximální možné kvality. Dobrovolnost je v tomto smyslu na závadu. Rádi bychom, aby krajští zdravotní radové měli ve svém regionu pouze akreditovaná zařízení. Měli bychom umět nařídit těm zařízením, která nesplňují určité provozní podmínky, aby v konkrétním termínu zjednala nápravu. Jinak by měla být vyřazena ze systému. Na jedné ze svých inspekčních cest jsem například zjistil, že v nemocnici je vstup do operačního sálu přímo z chodby bez filtru. Takové pracoviště by nemělo získat akreditaci.

* Na kom by mělo být přidělování či odnímání akreditací?

Akreditaci na základě žádosti zdravotnického zařízení uděluje spojená akreditační komise. Úkolem zdravotních radů je kontrola dostupnosti a kvality péče a tento postulát bychom chtěli zakotvit v zákonu o státní správě ve zdravotnictví. Kvalitu péče přitom popisuje právě akreditační proces. Aby byli zdravotní radové schopni tuto úlohu plnit, chystáme pro ně školení a praktická cvičení. Budeme s nimi spolupracovat na realizaci preventivních programů, protože na prevenci záleží nejen míra nemocnosti, ale také přísun peněz do systému. Čím více je zdravých lidí, tím více vydělávají a tím více peněz odvádějí na zdravotní a sociální pojištění. S problémem akreditací úzce souvisí restrukturalizace lůžkové péče. Část zákona o veřejném zdravotním pojištění týkající se výběrových řízení na lůžkovou péči není mnoha poskytovateli, ale ani plátci dostatečně realizována. Jsme totiž v určitém přechodném období. Do budoucna bude velmi záležet na tom, jak stávající situaci posoudí krajští zdravotní radové. Právě oni musejí říci, zda je opravdu účelné, aby čtyři kilometry od sebe byly dvě kompletně zařízené nemocnice s velkými nároky na investiční prostředky, techniku, obnovu atd. Při jednáních s oběma nemocnicemi musejí prosadit takovou diverzifikaci jejich činností, aby byly schopné pokrýt nároky regionu. Nemocnice budou mít i možnost nasmlouvat určitý typ péče s jiným regionem. Státní správa by pak působila prostřednictvím zdravotních radů a ministerstvo by už nezasahovalo do toho, kolik má mít konkrétní nemocnice akutních lůžek.

* Co tedy v tomto směru zůstane v kompetenci ministerstva?

Specializovaná a superspecializovaná péče, například transplantační centra, neurochirurgie, traumatologická centra, ale i vznik dalších těchto center. Bylo by totiž nelogické, kdyby vznikala pouze na základě jednání jednotlivých regionálních zdravotních radů, aniž by existovala třeba provázanost s územními záchrannými službami. Nad tím musí mít gesci ministerstvo zdravotnictví, protože mezi jeho úkoly je i správa systému.

* Nebude mít krajský zdravotní rada příliš mnoho úkolů?

I na to myslíme. Krajský rada bude mít na starosti kolem miliónu až miliónu a půl obyvatel a zabezpečit péči pro takovou populaci není jednoduché. Proto se snažíme podpořit programy rozvoje tzv. mikroregionů. Jsou to programy pro 20 až 40 tisíc obyvatel, což je optimální velikost na to, aby se lidé znali, aby mohla současně působit jak zdravotnická činnost, tak sociální sféra, ale i komunální politika. Podpora rozvoje mikroregionů vychází z pilotní studie ve třech mikroregionech, kde se posuzuje úroveň poskytované péče, provázanost na sociální sféru apod. Jsem přesvědčen, že jen na rozvoji těchto mikroaktivit je možné postavit rozvoj celého regionu z hlediska zdravotní a sociální péče.

* V čem nové zákony umožňují harmonizaci s EU?

Kromě jiného kladou důraz na přednostní roli pacienta v celém léčebném procesu. Včlenili jsme do těchto zákonů úmluvu o biomedicíně, v níž je výrazně akcentována role pacienta, jeho souhlas s léčbou a léčebnými postupy. Zákony už nemohou požadovat, aby pacient něco musel, klade se důraz na jeho výchovu a prevenci.

* O jaké preventivní programy konkrétně půjde?

Od příštího roku začne například velká mediální kampaň o kolorektálním karcinomu o podstatě tohoto onemocnění, o způsobu jeho léčby, o jeho prevenci i diagnostice. Je třeba, aby lidé věděli, že se jich může týkat jakékoli onemocnění, ale aby z něho neměli strach, protože strach je nejhorší nepřítel. Lepší informovanost pacienta je nejen požadavkem, ale přímo směrnicí EU.

* V jakém stadiu jsou připravované zákony?

V březnu příštího roku by měly být postoupeny k projednání do parlamentu. Jsou čtyři a příprava zákona o transplantacích se mi jeví jako nejjednodušší. Podle úmluvy o biomedicíně popisuje stav a způsob odběru orgánů, jejich utilizaci nebo příjem, způsob identifikace pacienta apod. Do působnosti tohoto zákona nebude patřit transplantace kostní dřeně, která bude zahrnuta do zákona o zdravotní péči, protože jde přece jen o jiný způsob provádění transplantace. To, že byl původně jeden zákon rozdělen, nám dělá trochu problémy. Máme obavy, že pokud by byl proveden zásah do jednoho zákona, budou muset doznat změn i další. Zároveň budou muset být všechny tři zákony přijaty současně, protože jeden bez druhého nemůže fungovat.

* Ale rozdělení zákona bylo zdůvodněno tím, že jako celek by zřejmě neprošel parlamentem.

Neprůchodný byl za bývalého ministra Ivana Davida. V současné době se ale situace změnila. Snažíme se komunikovat se všemi členy parlamentu, aby bylo jasné, že máme čisté úmysly a že zákony zpracováváme proto, aby byla dosažena dostatečná kvalita péče a aby také existovala právní opora k poskytování péče i k ochraně zdravotnických pracovníků.

* Takže vy byste býval raději vidě, i pouze jeden zákon?

Možná dva. Zákon o transplantacích, který vlastně na ostatních není závislý. A další tři jako jeden zákon. Ale ani toto rozdělení nic neubírá na tom, že se snažíme připravit kvalitní zákony, o které by se mohly opřít všechny strany.
foto ZDN Vladimír Brada