Nemocnice své chyby většinou tají

14.08.2000

Tutlat nebo zveřejnit případ úmrtí pacienta či poškození jeho zdraví způsobené chybou lékařů? Jak a kdy to sdělit médiím? Ředitelé nemocnic tvrdí, že problém není ani tak v tom, zda lékaři umějí vysvětlit novinářům problematiku léčení pacientů a provozu nemocnic, ale spíše, jak umějí komunikovat v krizových situacích, když např. po operaci zůstane v těle pacienta zapomenutá rouška, je mu amputována jiná ledvina, nebo je jinak poškozen. Vedení nemocnic proto vítá nabídku jednodenního kursu "Jak komunikovat s médii", který jim nabízí na své internetové stránce Ministerstvo zdravotnictví. Podle viceprezidenta Spojené komise pro mezinárodní akreditace Johna Helfricka, který v Praze přednášel o systému akreditací nemocnic, však nejde jen o zveřejnění těchto případů, ale především o jejich nápravu. "Před několika roky byla situace v USA podobná. Když někdo zemřel na chybu lékaře, dozvěděli jsme se o tom až z novin, nebo zavolala pacientova rodina. Je to logické, která nemocnice by na sebe hlásila chybu a ještě akreditační komisi?" říká. Systém akreditací, který řadu let v USA běží a který si buduje řada západních zemí (první zkušební kolo má za sebou i ČR), poskytuje jakési oficiální hodnocení kvality a bezpečnosti péče v jednotlivých zařízeních. Body tzv. akreditačních standardů, které musejí nemocnice splnit, se netýkají jen léčby, ale také např. etického vztahu k pacientovi. Cílem akreditací není trestat, ale objevit nedostatky a společně s vedením nemocnice nalézt způsob jejich odstranění. V roce 1995 se akreditační komise v USA obrátila na nemocnice a oznámila jim, že pokud jí budou hlásit chyby lékařů a podobné mimořádné události včas a komise se o nich nedozví např. z novin, neovlivní to akreditaci daného zařízení. "Naráz se zvýšil počet hlášení mimořádných událostí z nemocnic takovým způsobem, že jsme se nejdříve zděsili, kolik se jich najednou stalo. Ale pak nám došlo, že předtím byly tajeny," vysvětluje Helfrick. Jaký pozitivní efekt tento postup přinesl, doložil profesor na jednom příkladu. "Všimli jsme si, že je hlášen vysoký počet úmrtí způsobených tím, že pacientovi byl z různých příčin, např. záměnou ampulek, podán místo fyziologického roztoku koncentrovaný chlorid draselný, což má za následek smrt. Komise proto doporučila, aby se do nemocnic dodával chlorid draselný naředěný. Během uplynulých dvou let kvůli této chybě zemřel jediný člověk, a to jen proto, že koncentrovaný chlorid draselný byl ponechán v nemocničním skladu. Nemocnice v ČR jsou zatím povinny sdělit splnění různých vyhlášek a nařízení, ale nemusejí dokládat, že mají zajištěno poskytování kvalitní péče. U nás sice už také existuje Spojená akreditační komise, ale teprve nyní se snad akreditační proces dočká legislativního zakotvení v zákoně o zdravotní péči.