Jde o vaše zdraví!

28.01.2011

Každý z nás se už někdy v životě ocitl v nedobrovolné roli pacienta. V takové chvíli se s nadějí a často až bezmeznou důvěrou svěřujeme do rukou zdravotníků. Napadlo vás ale někdy, že by byla na místě jistá míra ostražitosti?

Každá oblast lidské činnosti je zatížena určitým rizikem – a není důvod si myslet, že zdravotnictví je na tom jinak. Mělo by tedy i zde platit známé „Důvěřuj, ale prověřuj“?
„Je to bohužel tak, že lidé jdou do nemocnice a myslí si, že vstupují do naprosto bezpečného prostředí. Tato instituce je ovšem tak složitý mechanismus, že stoprocentní kvalitu zaručit nejde. Riziko tedy není možné zcela vyloučit, jen se musíme snažit ho snižovat,“ přiznává přední český odborník na kvalitu a bezpečí ve zdravotnictví MUDr. David Marx, Ph. D.

* Jste spoluzakladatelem Spojené akreditační komise ČR. Jaký je její bezprostřední význam pro nás, pacienty?

Nezávislá Spojená akreditační komise je orgán, který podobně jako v jiných evropských nebo zámořských zemích posuzuje bezpečnost a kvalitu procesů, k nimž dochází ve zdravotnickém zařízení. Veškeré činnosti a jejich souhrnný efekt musí být právně, věcně a organizačně nezávadné a navíc musí respektovat kvalitu poskytované péče. V praxi to znamená, že naše akreditační standardy jsou jakýmsi vytyčením hřiště. Říkají zdravotníkům, v jakých oblastech musejí upravit své postupy (jde třeba o pravidla podávání léků, vyšetřování pacientů, mytí sanitárních zařízení), a nás potom zajímá, jak tomu doopravdy je. Tím se odlišujeme od jiných orgánů, jež hodnotí například pouze požární bezpečí nebo dodržování hygieny. My sledujeme péči poskytnutou pacientům. Stopujeme cestu pacienta zdravotnickým zařízením a tím se dotkneme mnoha věcí – jak je zařízení dostupné, jaký je tam orientační systém, jak spolupracuje s lékaři primární péče; jak je zajištěno, aby byl každý pacient vyšetřen stejně, aby ho vyšetřoval a léčil kompetentní lékař a nezáleželo na tom, jestli pacient přijde v úterý dopoledne nebo v pátek večer; a v neposlední řadě jak jsou respektována jeho práva. My ale musíme tím zařízením procházet a pak vidíme, že tu polonahá babička leží na vozíku a nikdo si jí nevšímá, tady je zase otevřeno do pokoje, kde převlékají pacienta... Hodnotíme tak vlastně zdravotnickou péči na výstupu.
Naše akreditace je dobrovolná a v současné době ji má asi 46 zdravotnických zařízení – nejen nemocnic, ale i léčeben. Je to téměř čtvrtina všech nemocnic v ČR, což by se mohlo zdát málo, ale díky tomu, že mezi nimi jsou velké fakultní nemocnice, je to skoro třetina lůžkového fondu. Akreditovaných léčeben je méně, což je ovšem dáno tím, že naše standardy určené pro zařízení následné a dlouhodobé péče byly vydány později.

* Udělená akreditace je tedy pro pacienta jednoznačným ukazatelem kvality?

Určitě to neznamená, že akreditovaná nemocnice je stoprocentně bezchybná a bezpečná – taková není na celém světě ani jedna... Znamená to však, že v ní jsou procesy, jejichž cílem je zajistit bezpečí a kvalitu péče, nastaveny co možná nejlépe. Posuzovaných parametrů je hodně – našich standardů je více než 70 a každý má ještě v průměru 3–4 indikátory.

* Co si pod tím můžeme konkrétně představit?

Třeba to, že si zdravotníci myjí nebo dezinfikují ruce, než sáhnou na pacienta, že vědí jak pacienty evakuovat v případě požáru, že mají zajištěnou jejich jednotnou identifikaci, že píší pro své kolegy čitelně, takže potom nedochází k nějakým chybám nebo záměnám...

* Sledujete také spokojenost samotných pacientů?

Určitě, ale to není tak úplně informačně přínosné, neboť český pacient je stále velmi inhibovaný – plný zábran. I když se jich ptáme o samotě na pokoji, stejně se bojí, a vesměs tedy vyslovují „obrovskou spokojenost“. To ale není hlavní účel našeho rozhovoru. My například zjišťujeme, jakým způsobem a do jaké míry byl pacient informován, a tím vlastně z druhé strany ověřujeme efektivitu zdravotnických procesů. Pasivní postoj pacientů se naštěstí podle zkušeností doktora Marxe pomalu, ale jistě mění. Stojí za tím i nesrovnatelně lepší přístup k informacím odborného rázu, než tomu bývalo dříve. Poučený pacient by však měl také vědět, na co si má dát pozor při pobytu ve zdravotnickém zařízení, aby mu přinesl skutečně jen návrat k plnému zdraví. V příštích pokračováních seriálu se podíváme zblízka na jednotlivé okruhy problémů. Průvodcem nám opět bude MUDr. David Marx, Ph. D. Řady okruhů se už v rozhovoru dotkl, patří k nim ale třeba i srozumitelná a přínosná komunikace zdravotníků s pacienty. „Pacienti by si měli uvědomit, že jejich otázky nejsou vyjádřením nedůvěry. Když dáváte své auto do servisu, je samozřejmé, že se předem zeptáte, jak bude oprava probíhat, jaké existují možnosti a co můžete očekávat,“ uzavírá.

***

* Jde přece o vaše zdraví! V příštím čísle otevřeme kapitolu o rizicích poskytování zdravotní péče.

Když se v průměrném zařízení zeptáte, zda respektují práva pacientů, samozřejmě to potvrzují a ukazují nám, kde všude je mají vyvěšená.

Foto popis| MUDr. David Marx, Ph. D
Foto autor| foto: profimedia.cz

O autorovi| MUDr. David Marx, Ph. D., se zabývá hodnocením rizik ve zdravotnictví a prevencí poškození pacientů zdravotní péčí. Je ředitelem, konzultantem a auditorem Spojené akreditační komise ČR (SAK ČR), členem rady České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví, členem a konzultantem Správní rady Joint Commission International (JCI) – organizace pro mezinárodní hodnocení kvality zdravotnických zařízení. Pracuje v poradních orgánech ministerstva zdravotnictví pro kvalitu lékařské péče, je soudním znalcem v oblasti procesního řízení ve zdravotnictví. Na 3. lékařské fakultě UK v Praze působí jako proděkan pro studium a výuku a jako vedoucí kabinetu veřejného zdravotnictví. Na 3. LF Univerzity Karlovy v Praze a na LF Univerzity Palackého v Olomouci vyučuje veřejné zdravotnictví, sociální lékařství a komunikační dovednosti pro lékaře.