Akreditace nejsou jen standardy
28.02.2011
Komentář doc. Holmerové se sice věnuje především aplikaci standardů pro sociální služby, nicméně popisuje v něm problém, který je společný všem systémům externí kontroly kvality - to je výběr a školení osob, které akreditaci provádějí.
Vzhledem k tomu, že jakkoli se snažíme akreditaci Spojené akreditační komise vést hlavně jako nástroj edukace pro posuzované zařízení (akutní i následné péče), nelze se ubránit tomu, že pracovníci zařízení jsou pod větším či menším stresem z „kontrolora“. Pro efektivní průběh akreditačního šetření jsou tedy zásadní jak odborná kvalita auditorů, tak jejich komunikační dovednosti.
Valná většina auditorů SAK pracuje externě a současně vykonávají klinickou či jinou praxi ve zdravotnictví. Podmínkou pro jejich spolupráci je u lékařů a sester minimálně desetiletá klinická praxe, u administrátorů (techniků) alespoň šestiletá praxe ve zdravotnictví. To je pouze základ profesní kvalifikace auditora (či konzultanta) SAK. Podobně jako ostatní instituce zabývající se externí kontrolou kvality má také SAK vlastní systém školení a praktického zácviku auditorů i jejich hodnocení. Po absolvování teoretické části musí budoucí auditor absolvovat dvě šetření jako pozorovatel a pak další jako auditor v zácviku - tehdy jej pozoruje a hodnotí zkušený auditor. Součástí každého akreditačního šetření je pak jeho hodnocení managementem posuzovaného zařízení. Hodnotí se jak profesní zdatnost auditorů, tak jejich vystupování a postup při interpretaci standardů. Stejný proces je uplatňován u konzultantů SAK.
Cílem není budit hrůzu, ale najít řešení
Při relativně velkém počtu spolupracovníků SAK je nutno trvale sjednocovat postup při interpretaci standardů. Ani toto není nic specifického pro ČR - podobně jako zahraniční instituce i my organizujeme pro naše auditory a konzultanty minimálně dvakrát ročně interpretační semináře, jejichž cílem je stanovit jednotný výklad standardů při aplikaci v různých typech zařízení. Vzhledem k velké variabilitě procesů ve zdravotnictví je nutná také on-line podpora umožňující odbornou interpretaci i v průběhu vlastního šetření.
Akreditační proces vyžaduje profesionální a nekonfliktní komunikaci, schopnost zklidnit pracovníky daného zařízení, s nimiž auditor komunikuje, a pochopitelně schopnost stres nevyvolávat. Cílem akreditačního šetření není budit hrůzu „novými Chlestakovy“, ale nestranně posoudit kvalitu a bezpečí poskytované zdravotní péče a v případě nedostatků pomoci najít řešení odpovídající podmínkám dané instituce.
Zejména ve zdravotnických zařízeních následné a dlouhodobé péče je velká míra odlišnosti prováděných činností - v některých léčebnách se provádějí výkony v celkové anestezii (s nutností následného odborného monitoringu pacientů), jinde probíhá technologicky náročná rehabilitace klientů či vysoce specifická léčba (např. u drogově závislých). Akreditační standardy jsou vytvořeny tak, aby umožňovaly aplikaci do různých typů zařízení - kvalifikovaní a zkušení auditoři jsou zásadní podmínkou úspěchu celého procesu.
O autorovi| MUDr. David Marx, Ph. D., MUDr. František Vlček, Ph. D., Spojená akreditační komise
