Největším problémem je změnit zaběhnuté stereotypy

27.06.2011

O nadcházejícím ročníku soutěže Bezpečná nemocnice a konference Dny bezpečí jsme hovořili s MUDr. Jiřím Běhounkem, hejtmanem Kraje Vysočina.

* Vyhlásili jste čtvrtý ročník soutěže o bezpečnou nemocnici, jejíž výsledky budou v lednu 2012 vyhlášeny na páté konferenci Dny bezpečí. Daří se naplňovat cíle, které jste si před pěti lety dali?

Jsem velmi rád, že tato akce získává stále více na vážnosti. A chtěl bych především poděkovat všem dosavadním účastníkům a také organizátorům -tedy společnosti Johnson & Johnson, Spojené akreditační komisi, Project HOPE, České asociaci sester a Kraji Vysočina -, že o takové setkání projevili zájem a aktivně se chtějí podílet na zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované péče. Věřím, že i zdravotnická zařízení pochopí, že největší přínos pro ně spočívá ve vytváření opakovatelných projektů; projektů, které si v podstatě dělají sama sobě a mohou je použít třeba i pro řešení jiných oblastí v jiných nemocnicích. Ukazuje se však, že s běžnou činností zdravotnických pracovníků to až tak beznadějné není, když si dokážou vzít poučení z věcí, jež byly problematické, a které chtějí řešit, aby se již neopakovaly.

* Pokud se nemýlím, to bylo i prvotním impulsem pro vytvoření konference Dny bezpečí…

Ano, setkání vzniklo na základě dvou nemocničních kauz, které se v poměrně krátké době po sobě na Vysočině objevily a nemohly už být ze statistického hlediska označeny za náhodu. Šlo o „heparinové problémy“ v Havlíčkově Brodě a záměnu novorozenců v Třebíči. Ukázalo se, že zatímco v našich nemocnicích došlo k výraznému posunu v technickém vybavení, medicínských schopnostech i erudici zaměstnanců, procesně bezpečnostní věci trochu zaostávaly. A nikdo se jimi příliš nezabýval. Pracovníci krajského odboru zdravotnictví a sociálních věcí tedy hledali cestu, jak upozornit na to, že i této problematice je potřeba věnovat náležitou odbornou pozornost. Komunikovali jsme o „našich“ kauzách s odborníky a výsledkem jednání byly dva výstupy. Prvním byla idea bezpečnostní konference mající ambici zasáhnout širší oblast než jen Kraj Vysočina, druhým pak doporučení všem nemocnicím zřizovaným krajem absolvovat akreditaci.
Po prvním ročníku konference, o nějž byl poměrně značný zájem, přišla myšlenka vytvořit soutěž a ocenit nejlepší projekty, které pomohly zlepšit bezpečnost pacientů, zaměstnanců, instituce a všech provozů.

* Chystáte nějaké organizační změny pro letošní ročník?

Myslím si, že vzorec, jejž jsme vytvořili - tedy vyzvané přednášky specialistů ve svém oboru, posléze přednášky o vítězných projektech a nakonec diskuse -, se nám osvědčil. Co bych jedině rád změnil, je, aby byla striktně dodržována časová dotace pro jednotlivé speakery. Ambicí je, aby akce byla edukačně diskusní, nikoli abychom dávali prostor nekonečným přednáškám jednotlivců… Z vlastních zkušeností vím, že pozornost obecenstva udržíte maximálně deset minut. Jen pro příklad: na jednom mezinárodním setkání s 2 500 ortopedy, kam byly pozvané celebrity oboru z celého světa, jsem skutečně zažil, že se nikdo nezdráhal i tyto špičkové přednášející po uplynutí času přerušit a téměř je doslova vyhnat od řečnického pultíku. Ale nikdo se nad tím nepozastavil a všichni to brali jako samozřejmost. Bohužel, to my, Češi, stále ještě neumíme. Další věc, již se musíme rovněž naučit, je otevřená diskuse. Říci někomu nahlas, že s ním nesouhlasíte, a diskutovat s ním o problému. U nás je to hned bráno úkorně, útočně, názory se zesměšňují…

* Je vám známo, zda se v ČR někdo věnuje tématu bezpečí a projektům v této oblasti v takovém rozsahu jako Kraj Vysočina?

Nechci být neskromný, ale domnívám se, že jde o jedinou pravidelnou akci s tak širokým záběrem a zájmem spolupracujících subjektů. Nicméně se poměrně opakovaně objevují pozvánky na různé jednorázové konference či semináře zaměřené na kvalitu a bezpečí ve zdravotnictví. Ale zatím jsem nezaregistroval, že by měly takovou provázanost, jako má konference Dny bezpečí se soutěží o bezpečnou nemocnici. Přidanou hodnotou je, že si účastníci skutečně sdělí praktické zkušenosti a mají možnost si vše vysvětlit. Důležité také je, že na základě našich dvou nepříjemných zkušeností z Havlíčkova Brodu a Třebíče konference vlastně vznikla „odspodu“, z praxe. Je třeba si zcela otevřeně říci, že asi žádná instituce se nikdy neocitla v takové situaci, kdy by se v jejich zařízeních krátce po sobě staly takové události; s dopadem na pacienty, s mediální smrští, s dopadem na zaměstnance, kteří byli hodně frustrovaní… Takže to bezesporu byla zkušenost, která je nesdělitelná, a jsem rád, že si zdravotníci z Havlíčkova Brodu i Třebíče vzali poučení. Ať se nám to líbí nebo ne, největším problém je totiž dostat se do přemýšlení lidí, kteří mají zaběhnuté stereotypy a nechtějí se jich zbavit.

* Co očekáváte od nového partnerství s Českou asociací sester?

Nezastíráme opravdu upřímnou radost z toho, že se nám podařilo získat za partnera právě tuto organizaci, podle našeho názoru jsou totiž sestry či ošetřovatelky nositelkami „tepla“ a všech náležitostí spojených s pobytem pacienta v nemocnici. Jsou s ním 24 hodin denně ve fyzickém kontaktu na oddělení… A osobně se domnívám, že mají jednu fantastickou vlastnost - a sice zájem o praktickou realizaci. Když se vymyslí nějaký projekt, chtějí ho dotáhnout do konce, sestry nejsou tak odtažité jako lékaři. Mezi těmi podprahově existuje stále určitá rivalita, zatímco sestry obvykle nemají problém si zkušenosti, své know-how předat, takže jsou to především ony, kdo přenáší záměry do praxe.

* Uvažovali jste také o přizvání pacientů či pacientských organizací?

Musím říci, že s Project HOPE o tom intenzivně diskutujeme. V současné době je ale otázkou, kdo představuje skutečnou pacientskou organizaci. Netajím se tím, že jsem hluboce přesvědčen o tom, že české zdravotnictví nikdy žádnou reformou neprojde, dokud se do celého procesu nezapojí i pacienti. Dokud nezačnou žádat kvalitu obdobně jako v autoservisu, restauraci či kdekoli jinde. Největší problém -a to platí podle mého názoru plošně - máme s tím, že s pacienty málo komunikujeme. Že jsou prostě lístek od šatny, číslo v počítači… To je zásadní chyba, protože mnohdy se veškeré léčení a vyšetření za statisíce neobejde bez empatického rozhovoru s nemocným.

***

Vítězné projekty soutěže Bezpečná nemocnice

2008: Fakultní nemocnice Ostrava
* Zvyšování bezpečnosti zdravotnického zařízení na základě systémového řízení rizik
2009: Svitavská nemocnice, a. s.
* Bezpečí pacientů souvisí s bezpečím zdravotníků

2010: Absolutní vítěz Nemocnice Havlíčkův Brod, p. o.
* „Bezpečnostní pás - prevence pádu pacienta“

2010: Sekce 1: Technicko-provozní oblast Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
* „Elektronické sledování nežádoucích událostí“

2010: Sekce 2: Ošetřovatelsko-medicínská oblast Nemocnice Havlíčkův Brod, p. o.
* „Bezpečnostní pás - prevence pádu pacienta“

Foto popis| Ing. Roman Motyka, Market Access Director společnosti Johnson & Johnson, předal absolutnímu vítězi loňského ročníku soutěže, týmu z Nemocnice Havlíčkův Brod, finanční cenu ve výši 100 000 korun, určenou na vzdělávání zdravotnických profesionálů.