Marie Marsová: Lékařský diplom se mnou přebíral i můj čtyřletý syn

08.08.2011

rozhovor se zajímavou osobností...

Ředitelce nemocnic v Prostějově, Přerově a Šternberku se narodilo dítě di ilo v jednadvaceti letech při studiu na vysoké škole

Jak jste si již mohli zvyknout Prostějovský Večerník vám v rámci své tématické stránky „Večernice“ přináší každý týden zajímavý rozhovor s úspěšnou zástupkyní něžného pohlaví, které se podařilo v životě „něco velkého“ dokázat. Tentokrát se vydáme do prostějovské nemocnice.

Bez jakýchkoliv pochybností můžeme paní Marsovou zařadit do naší pravidelné rubriky „žen, které něco dokázaly“. Marie Marsová díky svým schopnostem, odhodlání a píli, pomohla desítkám lidí z Prostějova a okolí. Byla to právě doktorka Marsová, která se v roce 1993 zasadila o vznik umělé ledviny v prostějovské nemocnici. Díky tomu mnoho lidí může žít plnohodnotným životem. Asi největším úspěchem je to, že jako ředitelka a předtím jako náměstkyně pro léčebnou péči, stála u zrodu nové nemocnice, která patří k nejlepším projektům v celém regionu. Díky ní také prostějovská nemocnice byla první z okresních nemocnic v České republice, která byla akreditována podle pravidel Spojené akreditační komise, a patří k leaderům v republice i nadále. V současné době řídí jako lékařská ředitelka nemocnice tři - nejen v Prostějově, ale i v Přerově a Šternberku. Současně zůstává věrná i své profesi lékařky na dialýze a v nefrologické ambulanci. Vždy je k pacientům lidská, umí naslouchat a má velké pochopení pro nemocné.

* Paní doktorko Marsová, kdy jste se rozhodla pro profesi lékařky? Měla jste vždy vztah k medicíně?

Byla jsem v páté třídě a snila jsem o profesi lékařky. Snad vlivem vynikající třídní učitelky, jejíž syn byl lékař, jsem si sen začala pomalu plnit. Měla jsem vždy výborný průměr, vystudovala jsem matematicko-fyzikální gymnázium. Logické vědy - matematika, fyzika i chemie byly mé nejoblíbenější předměty. Vše jsem posléze využila, protože medicína je dle mého názoru záležitost logiky. Téměř každé onemocnění má svoji genezi, za každou nemocí je třeba hledat příčinu a neléčit následky.

* Studium medicíny je velmi náročné, nelze asi nic „ošidit“. Jak jste tento náročný obor zvládala na univerzitě? Také jste všemi předměty tak hravě „proplula“, jako na gymnáziu?

První dva ročníky na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy byly skutečně obtížné. Na počátku třetího ročníku, v mých jednadvaceti letech se nám narodil syn. Byla to naprosto nová zkušenost, ale musím říci, že velmi příjemná. Na rok jsem přerušila školu, a po roce jsem se do školy opět vrátila. Mám štěstí, že mé děti byly vždy zdravé a bylo tak vše snazší. Další ročníky jsem studovala již ze synem. Ráno jsem dala syna do jesliček, přes den škola, a po nocích jsem se věnovala studiu. Lékařský diplom a Cenu rektora se mnou přebíral i můj čtyřletý syn.

* Vím o Vás, že pocházíte ze Svitav. Co Vás přivedlo do Prostějova?

Přiznám se, že kariéra a nové možnosti. Po škole, v roce 1985 jsem nastoupila do svitavské nemocnice na interní oddělení. V této nemocnici jsem také byla u zrodu dialyzačního střediska, a musím říci, že to bylo velmi náročné a zajímavé současně. Komunikace v angličtině byla nutností, již od roku 1985 jsme pracovali s výpočetní technikou a mým učitelem byl profesor Erben, světová kapacita v tomto oboru. Získala jsem výtečnou praxi, a bohaté zkušenosti. O něco později pak přišla nabídka z prostějovské nemocnice a bylo tak rozhodnuto o mém dalším osudu. Odměnou za roky opravdu náročné práce, je moderní nemocnice s velmi kvalitní zdravotní péčí, vzdělanými a kvalitními lékaři a sestřičkami. A ještě něco - na duši pohladí každý děkovný dopis od pacientů i jejich blízkých. A věřte, že těch je mnohem více než těch nespokojených.

* Vím, že máte tři děti. Jak se vám daří vše skloubit? Výjimečně úspěšná kariéra a velká rodina, jde to zvládnout?

Děti mám tři, na všechny jsem pyšná, dělají nám velkou radost. Dva starší synové již studují a pracují v Praze. Doma nám zůstala osmiletá dcera. Vedle školy má mnoho zájmů, věnuje se svým koníčkům, kroužkům trávíme a zbytek dne jako rodina pohromadě. Jistě bych svoji práci nezvládla bez pochopení a pomoci svého partnera. Současně musím sím říci, že stejně tak mi vždy pomohli a pomáhají ti, se kterými pracuji. Měla jsem a mám štěstí na nadřízené, od kterých jsem se mnoho naučila. Stejné štěstí mám i u svých spolupracovníků, lékařů a sestřiček, díky těm všem se mi podařily i ty úspěchy pracovní. A tak mohu říci jen jediné - jsem šťastná, práce i rodina mne naplňují. Co si přát více?

Foto popis| e MUDR. Marie Marsová, MBA. V současné době řídí nemocnice v Prostějově, v Přerově a Šternberku a je místopředkyní představenstva Středomoravská nemocniční, a.s.
Foto autor| Foto: archiv Marie Marsové