Prof. K. Cvachovec: Bezpapírová nemocnice je naší budoucností

02.01.2012

Nejen o tom, co klinický informační systém pro oblast akutní péče ICIP (IntelliVue Clinical Information Portfolio, Philips) změnil v praxi fakultního pracoviště a jak se s jeho implementací vyrovnali zaměstnanci, hovořily ZN s prof. MUDr. Karlem Cvachovcem, CSc., MBA, přednostou Kliniky anesteziologie a resuscitace 2. LF UK a FN Motol v Praze.

* Před dvěma lety, v přípravné fázi zavedení systému ICIP do provozu, jste se těšil na to, jak budete pracovat v prostředí moderním a kvalitativně odlišném. Bylo vaše očekávání naplněno?

Domnívám se, že bylo dokonce překonáno. Podařilo se nám v relativně krátké době klinický informační systém instalovat, spustit a především uvést do provozu tak, aby se stal nedílnou součástí naší péče. ICIP má obrovskou výhodu, že zbavuje ošetřovatelský personál povinnosti určitých mechanických úkonů – tedy opisování údajů z pacientských monitorů vitálních funkcí, plicních ventilátorů, infuzní techniky a dalších přístrojů v přesně daných intervalech. To představuje spoustu práce, která de facto sestru zdržuje od skutečné ošetřovatelské činnosti, protože převažující část své pracovní doby zapisuje data, která už někde jsou. V systému ICIP jsou všechny tyto informace uloženy a lze navíc jednoduše a podrobně sledovat, jak se data měnila v průběhu hodiny, dne či týdne… Sestra je tedy osvobozena od některých rutinních starostí a má možnost pracovat tvůrčím způsobem a dělat to, v čem je skutečně nenahraditelná.

* Jaké jsou výhody pro lékaře?

Pro lékaře je velkým benefitem, že si může s ohledem na vývoj klinického stavu pacienta jednoduše zpětně vyvolat jakoukoli situaci. Má k dispozici jedinečnou interakci všech měřených parametrů spolu s aktuálně podávanou léčbou, laboratorními výsledky, výstupy ze zobrazovacích modalit a dalšími údaji, které jsou k dispozici v nemocničním informačním systému. Všechny informace, které byly dříve v izolovaných systémech, jsou nyní dostupné na jednom místě a v podstatě online. Lékaři tak mohou dělat kvalifikovanější rozhodnutí, protože mají například výsledky z centrální laboratoře prakticky ihned k dispozici a mohou je dát do přímé souvislosti s aktuálním stavem pacienta. Důležité je, že systém je absolutně průkazný, tedy zvyšuje bezpečnost a dokladovatelnost jednotlivých úkonů. Každý, kdo do ICIP vstupuje, se musí přihlásit pod vlastním jménem a heslem, tudíž je zcela zřejmé nejen kdo a kdy se do systému díval, ale také co tam udělal a jaký dopad to mělo. Z tohoto pohledu si myslím, že právě v oborech s více proměnnými, jakým je i intenzivní péče, klinický informační systém jednoznačně zprůhledňuje a usnadňuje léčebný i ošetřovatelský proces.

* Na kterých pracovištích kliniky je ICIP zaveden?

Zatím jde o dvě resuscitační oddělení pro dospělé. Je to dáno investičními možnostmi, které jsme měli při vybavování traumacentra naší nemocnice. Na informační systém ICIP bylo alokováno asi 7 miliónů korun. Budoucnost závisí na dalších možnostech nemocnice – domnívám se však, že je rozumné systém integrovat na pracoviště s náročnými provozy, s častým využitím přístrojové techniky a nutností časné monitorace… Tam je to nejefektivnější. Pracoviště, kde je pacient sledován jen minimálně nebo vůbec a záznamy podle současných akreditačních kritérií stačí dvakrát denně, se bez systému ICIP zcela jistě obejdou.

* Kolik je do systému připojeno lůžek?

Na jednom pracovišti 11 a na druhém 12. Tedy všechna lůžka ARO, která máme k dispozici.

* Pro zaměstnance asi musela být implementace systému obrovskou změnou způsobu jejich práce, spojenou třeba i s vymezením kompetencí. Jak se s tím vypořádali?

Samozřejmě, že toto byla hlavní obava, kterou jsme měli. Pro sestry to znamená relativně větší samostatnost v práci. Na druhé straně jim správné využití systému uvolní ruce a ušetřený čas mohou skutečně věnovat pacientovi, nikoli mechanickému opisování údajů. Je to tedy určitá změna paradigmatu jejich činnosti. Musím říci, že k mému velkému potěšení byla reakce sester v podstatě uniformně příznivá. A to i s ohledem na skutečnost, že jsme někdy metodou „pokusu a omylu“ hledali optimální nastavení. Sestry zareagovaly na systém velmi pozitivně a rychle se s ním naučily pracovat. Pokud jde o lékaře, řekl bych, že si na systém zvykali. Někteří jej přijali s nadšením a pomohli jej zavést do praxe. A byli někteří, kterým to trvalo déle.

* V čem spatřujete přínos ICIP z vašeho pohledu jako manažera?

Z tohoto pohledu máme možnost získat data z mnoha oblastí včetně ekonomické. Vše, co pacient dostává, je systémem průběžně hodnoceno a faktická spotřeba léků i zdravotnických prostředků je jasně získatelná. Můžeme tedy velmi přesně vyjádřit skutečné materiálové náklady na péči u konkrétního nemocného. To je z manažerského pohledu velký pokrok. Z pohledu medicínského je to zase nesmírně důležité pro řízení kvality, protože v systému jsou zaznamenávány určité události a situace, při kterých k nim došlo. Ty je možné zpětně analyzovat a následně se z nich poučit.

* Lze tedy údaje ze systému využít i pro vzdělávací účely?
Z pohledu výuky máme k dispozici terabytová úložiště dat, ze kterých si můžeme vyselektovat jakékoli informace a reprodukovat je s jakoukoli časovou lupou. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že záznamy psané rukou během tří čtyř minut, kdy se dělá spousta věcí, jsou sice velmi „našlapané“, ale sotva interpretovatelné – de facto představují dojem lidí, kteří u toho byli, o tom, co se dělo. Zatímco ze systému ICIP máte situaci popsanou, řekl bych, in natura.

* Měl by být ICIP či obdobný klinický informační systém součástí každého většího pracoviště anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče?

Myslím si, že k tomu je ten systém stvořen. Když přijdete do velkých nemocnic v řadě zemí, zjistíte mnohdy dva extrémy. Jeden je, že mají relativně chudou zdravotní dokumentaci vedenou v papírové formě. To je třeba problém Ameriky – údaje zapsané rukou lékaře tam mají sice určitou forenzní váhu, ale informace jsou velmi kusé. Druhým extrémem je bezpapírové vedení dokumentace pomocí informačních systémů, jako máme například u nás na klinice. To představuje obrovské soubory dat, ze kterých můžete získat, co potřebujete.
Myslím si tedy, že výuková pracoviště, pracoviště, která mají zájem o demonstraci toho, co dělala – ať už z hlediska auditu nebo vzdělávání –, se dříve či později bez klinického informačního systému obejdou jen těžko. Bezpapírová dokumentace je zcela jistě budoucností i našeho zdravotnictví...

* ... zdravotníci však nejsou s elektronizací vždy „kompatibilní“. Mohl byste uvést konkrétní příklad z praxe, při kterém vám systém ICIP jednoznačně pomohl?

Zcela jistě umožňuje velmi dobře řešit bezpečnost nemocných. Například značně omezuje možnost záměny léků a omylů v jejich dávkování, protože v databázi jsou předem uvedena dávkovací rozmezí i způsoby ředění.

* Co plánujete dále?

Nejprve jsme chtěli především absolvovat akreditaci Spojené akreditační komise, což se nám podařilo bez jakýchkoli výhrad, naopak transparentnost systému vzbudila u auditorů velký zájem. Systém ICIP jsme rutinně zavedli do praxe a s ním i vedení zdravotní dokumentace v akceptovatelné elektronické podobě. V našem legislativním prostředí je to velmi inovativní prvek a musím přiznat, že zatím nemáme úplně jasno v tom, zda identifikace přístupem do systému, která je zcela unikátní, je dostatečná, nebo zda bude nutné zakoupit licence pro elektronický podpis. To dořešíme v nejbližších měsících. V novém zákoně o zdravotní péči je možnost vedení zdravotní dokumentace elektronicky připuštěna, nicméně zatím vycházíme z toho, že není zakázána.
Nyní jsme ve fázi, kdy nás dodavatelská firma chce seznámit se zkušenostmi zahraničních uživatelů a kdy budeme hledat další možnosti, jak ICIP vytěžit. Budeme se zabývat především oblastmi, které mají specificky vztah ke kvalitě péče a průběhu stonání. Taková data v systému nepochybně jsou již dnes, jde jen o to najít mezi nimi souvislost.