Systém hodnocení musejí zavést všichni poskytovatelé zdravotních služeb

30.01.2012

 KVALITA V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH

Zdravotnické noviny zahajují tímto článkem sérii textů, v nichž budou představitelé Spojené akreditační komise, o. p. s., odpovídat na otázky kladené v souvislosti s přípravou zdravotnických zařízení na externí posouzení kvality a bezpečí a komentovat některé problémy kontinuálního zvyšování kvality a bezpečí při poskytování zdravotních služeb.

DOTAZ: Jaké změny přináší do oblasti řízení kvality a bezpečí nový zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách? Je pravda, že zavádí povinnost akreditace pro všechna zdravotnická zařízení?
ODPOVĚĎ: V zákoně o zdravotních službách se neukládá povinnost všem zdravotnickým zařízením (resp. poskytovatelům zdravotních služeb), aby absolvovala proces externího hodnocení kvality. Tento proces (upravený v § 98-106 zákona) zůstává dobrovolným - podobně situaci ve většině členských států EU. Nově zákon zavádí povinnost pro organizace, které externí kontrolu kvality - nikoli konzultační činnost - provádějí, požádat o udělení oprávnění k této činnosti ministerstvo zdravotnictví (MZ). K jeho vydání musejí tyto organizace prokázat odpovídající odbornost (personální zajištění, standardy a metodiku práce) minimálně v rozsahu, který MZ stanoví vyhláškou, jež dosud vydána nebyla. Zákon stanoví nepřijatelnost konfliktu zájmů u posuzující organizace, resp. členů jejích statutárních orgánů - nesmějí být poskytovateli zdravotních služeb ani členy statutárních orgánů těchto poskytovatelů či zdravotních pojišťoven.
Činnost organizací posuzujících kvalitu a bezpečí zdravotních služeb bude od 1. 4. 2012 vázána na vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k této činnosti MZ -seznam oprávněných organizací bude zveřejněn na internetových stránkách ministerstva. Povinnost požádat o vydání oprávnění se vztahuje na všechny organizace, které hodnocení kvality a bezpečí v ČR provádějí - tedy i na zahraniční subjekty, např. Joint Commission International.
Výše uvedená úprava je obvyklá v západoevropských zemích a lze předpokládat, že subjekty, které se u nás v současné době externím hodnocením kvality a bezpečí zabývají (včetně SAK, o. p. s.), o vydání oprávnění požádají a jejich činnost (včetně platnosti certifikátů) bude nepřerušeně pokračovat.
Samotný proces hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb zůstává dobrovolným. Byť lze předpokládat, že formalizací požadavků na organizace, které tento proces zajišťují, se vytvářejí podmínky pro to, aby např. v budoucnu plátci zdravotní péče vyžadovali, aby jejich smluvní zdravotnická zařízení externí hodnocení kvality a bezpečí absolvovala.
Jednu povinnost týkající se hodnocení kvality a bezpečí však zákon přináší všem (nově) poskytovatelům zdravotních služeb - totiž zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných služeb (konkrétně v § 47 odst. 3 písm. b/). Požadavky na tento systém má stanovit metodika vydaná MZ. Jedná se o krok, který by měl sjednotit postupy při interním řízení kvality a bezpečí a v souladu s mezinárodními doporučeními a s ohledem na míru rizika stanovit minimální rozsah prováděných činností. Je zjevné, že tento rozsah bude odlišný pro velkou nemocnici a pro malou ambulanci, nicméně zavedení povinnosti sledovat kvalitu a bezpečí poskytovaných služeb je rozhodně pozitivním krokem, který bude prospěšný jak pacientům, tak poskytovatelům péče.

O autorovi| MUDr. David Marx, Ph. D., ředitel Spojené akreditační komise, o. p. s.