Řízení kompetencí zdravotníků je stále opředeno mnoha mýty
13.02.2012
* KVALITA V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH
DOTAZ: Jaký je rozdíl mezi kompetencemi a náplní práce u zdravotnického pracovníka? Je možné omezit kompetence např. specializovaně způsobilému lékaři?
ODPOVĚĎ: Kompetence, které zdravotníkovi přidělí jeho zaměstnavatel, jsou v podstatě podmnožinou popisu jeho pracovní náplně. Jsou tedy součástí pracovní náplně, nikoli však její jedinou složkou. Kompetencí se rozumí činnost, kterou může zdravotník samostatně (!) vykonávat a která přímo souvisí s poskytováním zdravotní péče – ať už se jedná o jednotlivé výkony (operace, vyšetření apod.), či o klinickou rozhodovací činnost (příjem, propuštění pacienta, indikace k operaci atd.). Pracovní náplň obsahuje kromě kompetencí také informace o tom, komu je dotyčný pracovník podřízen a nadřízen, zda má např. jiné než klinické povinnosti (administrativní, manažerské atd.).
Přidělení kompetencí je čistě pracovněprávním aktem, kdy ten, kdo péči poskytuje a je odpovědný za úroveň jejího provedení (tedy zdravotnické zařízení), pověřuje zdravotníka jejím samostatným prováděním. V případě soukromých lékařů tuto činnost provádí, nebo by spíše měl provádět, plátce zdravotní péče – tedy zdravotní pojišťovna, která na konkrétní výkony s dotyčným lékařem uzavírá smlouvu. Příslušné vzdělání a kvalifikace (např. specializovaně způsobilý lékař) je přitom základní podmínkou, aby dotyčný danou kompetenci získal, nikoli však podmínkou jedinou. Mezi další, které musí zdravotník splnit, patří zejména fakt, zda tuto činnost provádí na dostatečné úrovni přijatelné právě pro toho, kdo jej k ní pověřuje. Argument, že specializovaně způsobilý lékař může automaticky provádět všechny výkony v rámci svého oboru, je tedy scestný. Jen pro příklad: nikdo z nás by asi nechtěl, aby ho operoval byť specializovaně způsobilý lékař, který ale daný výkon třeba dvacet let neprováděl.
Aby systém řízení kompetencí zdravotníků mohl fungovat, je nutné nastavit pro tuto činnost manažerský rámec. Tedy rozhodnout, jak budou kompetence přidělovány/odebírány, v jaké frekvenci budou přehodnocovány – znalosti a dovednosti každého se mění, a proto je nutné přidělené kompetence pravidelně aktualizovat – a dále u každé z nich nastavit kritéria pro její přidělení/odebrání. V drtivé většině případů se jedná o rozhodnutí vedoucího zdravotníka (primáře/přednosty, vrchní/staniční sestry apod.), který, pokud se vrátíme k pracovněprávnímu pojetí kompetencí, reprezentuje v této situaci zdravotnické zařízení po odborné stránce. Spojená akreditační komise však motivuje zdravotnická zařízení k tomu, aby zaváděla používání – pokud možno – objektivních kritérií, např. míru komplikací, počet provedených výkonů za dané časové období aj. Tento princip řízení kompetencí navíc dobře konvenuje se záměrem ministerstva zdravotnictví, které plánuje zařadit do tzv. nadstandardu výkony provedené lékařem, který je v tom „nejlepší“ na celém pracovišti. V souvislosti s tím se nabízí otázka, kdo a podle jakých kritérií je ten nejlepší. Pokud na tuto otázku dokáže zdravotnické zařízení pacientovi odpovědět – samozřejmě jinak, než že je to ten nejstarší nebo vedoucí zdravotník –, potom má systém řízení kompetencí nastaven správně.
O autorovi| MUDr. František Vlček, Ph. D., zástupce ředitele Spojené akreditační komise, o. p. s.
