Příprava k akreditaci – vlastně jen takový projekt

12.03.2012

 * KVALITA V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH

DOTAZ: Jak bychom měli začít přípravu k akreditaci? dá se úvodní fáze přípravy rozdělit do nějakých kroků a které oblasti činí největší potíže?

ODPOVĚĎ: Příprava k akreditaci (či obecněji k jakémukoli typu externího hodnocení kvality a bezpečí zdravotní péče) je v podstatě projektem, který má své kroky a formální i věcné náležitosti.
Na zavedení systému řízení kvality a bezpečí je nutné pohlížet jako na soubor změn. Změnu struktury, změnu pravidel a prosazení jejich dodržování, změnu chování personálu, ale také například změnu organizační kultury. K zavádění změn – rušení či změně původních procesů a implementaci nových – se nejčastěji používá právě projektový model.
Prvním krokem by vždy měla být analýza aktuálního stavu a co nejpřesnější definice stavu, kterého chceme dosáhnout. Různé organizace k tomuto kroku přistupují různě. Jako nejracionálnější, časově i finančně nejefektivnější se jeví takový postup, kdy se sejdou zástupci zdravotnického zařízení, společně projdou všechny akreditační standardy (či jinou normu externího hodnocení) a související legislativu a u každého jednotlivého požadavku si odpoví na jednoduchou otázku: „Plníme tento požadavek, či nikoli?“ Z takové analýzy vzejdou (zatím poněkud hrubě definované) požadavky, kterým je třeba se prioritně věnovat. Následně, opět dle projektového modelu, je nutné tyto požadavky seskupit do logických celků/oblastí (akreditační standardy například obsahují mnoho požadavků na vedení zdravotnické dokumentace, takže upravením jednoho procesu lze naplnit hned několik akreditačních standardů i legislativních požadavků) a k nim přiřadit termíny a odpovědné osoby.
Na začátku přípravy k akreditaci lze, byť s jistou mírou nepřesnosti – každé zdravotnické zařízení má samozřejmě rozdílné problémy –, očekávat následující oblasti, které budou vyžadovat systematickou změnu: oblast skladování, předepisování a podávání léků, dodržování práv pacientů (zejména právo na soukromí, právo na informace a informovaný souhlas, používání omezovacích prostředků), vedení zdravotnické dokumentace, řízení lidských zdrojů (zejména oblast přidělování a přehodnocování kompetencí zdravotnického personálu), sledování indikátorů kvality a nežádoucích událostí, dále pak protipožární opatření (zdravotnická zařízení v ČR jsou často stavebně velmi stará, takže například zajištění evakuovatelnosti všech pracovišť může představovat náročný úkol) nebo opatření k prevenci nemocničních nákaz.
K realizaci tak rozsáhlého projektu, jakým příprava k akreditaci jistě je, je přirozeně nutné zřídit odpovídající organizační strukturu. V duchu projektového přístupu se často využívá horizontálních (procesních) prvků organizační struktury (projektové týmy), ale je nutné pamatovat také na změny vertikální organizační struktury, zejména jasně stanovit odpovědné osoby, způsob komunikace nových pravidel směrem k řadovým pracovníkům a způsob zapojení všech do procesu zavádění změn (školení, možnost připomínkovat nové vnitřní předpisy atd.). Tak jako u každé změny, i při přípravě k akreditaci je nutné počítat s přirozenými vlivy, které budou proti této změně působit. Právě první kroky přípravy, „uživatelská přátelskost“ nově nastavených pravidel, korektní a důsledná komunikace se všemi zúčastněnými a racionální přístup co do rozsahu zaváděných změn jsou klíčové faktory, které rozhodnou o tom, jak silné tyto vlivy budou.

MUDr. František Vlček, Ph. D., zástupce ředitele Spojené akreditační komise, o. p. s