Akreditace a obslužné provozy zdravotnického zařízení

11.06.2012

 * KVALITA V OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH

DOTAZ: Kromě zdravotnických provozů obsahují akreditační standardy také požadavky na obslužné, nezdravotnické provozy. Jak probíhá akreditační šetření v těchto provozech? Na co je třeba se v této oblasti zaměřit při přípravě k akreditaci?

ODPOVĚĎ: Fungování každého zdravotnického zařízení závisí na mnoha systémech, které zdánlivě se zdravotní péčí samotnou nemusejí souviset. Ze zahraničních, ale i z domácích zkušeností však vyplývá, že právě selhání těchto technických a obslužných systémů je jednou z nejčastějších příčin poškození pacientů nebo významných výkyvů v kvalitě poskytované péče. Příkladem může být nesprávně udržovaná zdravotnická technika, která může selhat v té nejnevhodnější chvíli a způsobit poškození pacienta, nebo špatně nastavený systém evakuace, který v případě požáru nebo zakouření může vést ke zbytečným ztrátám na životech. Není tedy divu, že zajištění bezpečného a spolehlivého provozu zdravotnického zařízení je součástí požadavků standardů externích hodnotitelů na celém světě, Českou republiku a Spojenou akreditační komisi nevyjímaje.
Do značné míry je tato problematika upravena národní a nadnárodní legislativou a kontrolována orgány státního dohledu. O to palčivější je však realita, kdy zdravotnická zařízení často některé normy nedodržují, jsou jim poskytovány nejrůznější výjimky a prodlužovány lhůty k odstranění mnohdy zásadních nedostatků. Naplnění akreditačních standardů v této oblasti proto nepřichází „samo sebou“ a znamená mnohdy bolestnou cestu ke splnění platných zákonů a vyhlášek nebo alespoň přijetí důstojného provizoria a stanovení realistického plánu nápravy včetně alokace finančních a dalších zdrojů, které jsou k tomu zapotřebí.
Hovoříme-li o obslužných provozech či systémech, jsou akreditační standardy definující požadavky na jejich fungování uvedeny zejména v kapitole Podmínky poskytované péče, ale také v kapitolách Standardy managementu (plánování a zajištění potřebných zdrojů), Standardy protiepidemických opatření (v nezdravotnických provozech jsou rizikové zejména kuchyňský provoz, shromažďování a likvidace nebezpečného odpadu apod.), Standardy pro sběr a zpracování informací (zejména zajištění bezpečí osobních údajů a integrity používaných informačních systémů) a v neposlední řadě Standardy řízení lidských zdrojů (školení personálu a nácvik či simulace kritických situací).
Akreditační šetření vždy provádějí auditoři, mezi nimiž je zastoupena profese lékaře, sestry a odborníka na provozně-technickou oblast (v případě malých zařízení mohou být tyto funkce sdruženy). Největší porce hodnocení akreditačních standardů upravujících obslužné provozy připadá samozřejmě „technikovi“, nicméně mnoha provozním aspektům se při svých návštěvách klinických pracovišť věnují i auditoři zdravotníci.
Při přípravě k akreditaci z hlediska zajištění bezpečných podmínek poskytované péče je nejužitečnější rozdělit si tuto problematiku do následujících šesti okruhů: * Celkové prostředí budov a pozemků zdravotnického zařízení – jedná se zejména o zajištění takového prostředí, které nebude představovat hrozbu pro pacienty, personál nebo návštěvy; * Fyzické zabezpečení budov, pacientů a informací, ostraha – v každém zdravotnickém zařízení je nutné nastavit rozumnou hranici mezi volným přístupem pacientů či návštěv na jedné straně a ochranou majetku, soukromí a informací pacientů na straně druhé; * Zabezpečení proti požáru a zakouření, evakuace – popsání a implementace všech komponent požárního bezpečí (1. redukce rizika vzniku požáru tam, kde je to možné – správné skladování hořlavin a medicinálních plynů, zákaz kouření a jasné vymezení případných míst, kde je dovoleno, atd.; 2. systém časného zjištění požáru či zakouření, a to buď technologicky – detektory apod., nebo výcvikem personálu; 3. zdolávání požáru – dostupnost hasicích přístrojů, školení personálu v jejich použití; 4. snadný únik – značení únikových cest, zajištění a kontrola průchodnosti únikových východů atd.); * Zdravotnická technika – provádění bezpečnostnětechnických kontrol techniky, elektrorevize, kalibrace a metrologie, školení personálu v používání a údržbě zdravotnické techniky; * Odpadové hospodářství a nakládání s chemickými látkami – třídění, skladování odpadu a chemických látek, školení personálu; * Zajištění nepřetržité dodávky elektrické energie, vody, medicinálních plynů a dalších komodit nezbytných pro hladký provoz zařízení – náhradní zdroj elektřiny a ÚPS, náhradní zdroj vody, skladování a dodávka medicinálních plynů, testování náhradních zdrojů.
Je nasnadě, že zatímco například ve velkých nemocnicích je každý zmíněný okruh obrovskou agendou, která vyžaduje samostatný plán či předpis, mnoho lidí pro její obhospodařování a velké provozní náklady, pak např. u malých ambulantních zařízení lze celou oblast pokrýt jedním provozním dokumentem bez nutnosti najímání nějakých pracovníků či investic. Neexistuje tedy univerzální řešení a je vždy nutné volit postup přiměřený velikosti pracoviště.
Při plánování řízení každé výše zmíněné oblasti by si odpovědní pracovníci měli klást zejména tyto otázky: Jaký je současný stav? Splňujeme požadavky národní legislativy? Kde máme největší nedostatky a jak je můžeme buď trvale, nebo přechodně odstranit? Ví každý, koho se daná oblast týká, jaká je jeho role, a rozumí svým povinnostem v každodenní praxi i při případných krizových situacích? Máme v těchto oblastech zavedenu kontrolní a revizní činnost tak, abychom zabránili porušování pravidel a nekonzistenci, včetně dohledu nad kvalitou smluvně zajištěných služeb?
Jakmile si budou vedoucí pracovníci zdravotnického zařízení schopni uspokojivě odpovědět na všechny výše uvedené otázky u všech popsaných okruhů, mohou své pracoviště s největší pravděpodobností považovat za připravené k akreditaci. I zde však platí princip kontinuálního zvyšování kvality a bezpečí. Tedy že tento proces nikdy nekončí, že příležitostí pro zdokonalování je vždy dostatek a žádné zařízení ani v tomto ohledu nesmí zůstat stát na místě.

O autorovi| MUDr. František Vlček, Ph. D., zástupce ředitele Spojené akreditační komise, o. p. s.